Změna prostředí

Marta Štablová 21. 11. 2014

Změna prostředí


Setkání, které se uskutečnilo, po dvou letech bylo po dohodě k všestranné spokojenosti všech účastníků dohody. Naše setkání není tak jednoduché jak by se někomu mohlo jevit. Má kolegyně Marta je takovým mým andělem strážným. Po dobu nepřítomnosti mého manžela mně dělá společnici, což je nejžádanější role pro mou osobu. Obě se už dlouho těšíme na to, kdy si povykládáme a zavzpomínáme na dobu, kdy jsme pracovaly spolu na, pro mne nejradostnějším oddělení ze všech nemocnic, ve kterých jsem za celý svůj život, dokud jsem neztratila převážnou část zraku, pracovala. Bylo to porodnické oddělení. Radostná práce aspoň před mým, ne příliš šťastným, nedobrovolným odchodem ze zaměstnání. Opustit profesi, kterou jsem měla tolik ráda. Přinášela mně radost z nových životů.

Však to každý zná, že když se sejdou dvě „ baby „, které si rozumí, tak pro ně dva týdny je krátký čas. Málo je takových přátel, kteří jsou ochotni zastat práci za scházejícího partnera. Kámen úrazu je v tom, že oba máme handicap, smířit s osudem, když se chce žít, není tak jednoduché. Proto máme oba mnoho koníčků, každý holduje tomu, co přináší radost a co je schopen dělat. O moji osobu ani tak nejde, avšak zastat „ koně „ mého chotě to by bylo nad mé síly. Ledacos se dá se zbytky zraku provádět, starat se o krásu ptačí říše, to nelze.

Moje kamarádka Marta, to je kádr. Co dokáže s živými tvory fauny, to se jen tak nevidí a neslyší. Škoda, že manžel neinstaloval štěnice, zase na druhou stranu pro něj lépe. Asi by nepoznal, v jakém prostředí se nachází. Myslím si, že lidé, kteří procházeli kolem našeho domu, se velmi divili, co se v něm děje. Zcela jistě zpomalovali chůzi, když slyšeli podivný monolog, který doprovázel ptačí sbor. Všude se větralo, v oknech síta, vzduch se venku tetelil letními tropickými teplotami poněkud v předstihu. Byla polovina měsíce června. Práci kolem drobných zpěváčků, kouzelného zbarvení probíhala s láskou k tvorečkům, kteří si na ni velmi brzy zvykli. Nedovedu odhadnout, nakolik je rozmazlila, zda manžela nebudou nutit k podobným výstupům. Muž si také s nimi povídá, ale tak pitvořit se nedokáže.

Na mého „vodícího psa“, středního pudla, který mě vodí, kam chce, se také velmi těšila. Jelikož dle psího věku, je mu už sedm křížků. Není tak poddajný a má svou hlavu. Zrovna tak jako chlapi v letech. Manipulace s nimi se tak nedaří. Náš Alfík má rád návštěvy, uvítá je, přinese jim svůj suchar nebo jiný pamlsek. Nemá však radost z toho, když se mu nevěnuje větší pozornost než ostatním. Je prostě nevychovaný a za vše prý mohu já, že jsem jej rozmazlila. No budiž, stejně to nikomu nevymluvím, moc na mne žárlí. Po několika dnech se dříve jeho tolerantní zbožňovatelka rozhodla, že mu udělí lekci slušného chování. Nebylo to tak jednoduché. Náš pes sice nemluví, ale musíme před ním mluvit v kódech, téměř všemu rozumí. Navíc má jednu příliš špatnou vlastnost, je mstivý. Když se mu něco nelíbí, provede něco jen tomu, kdo mu chystá podle jeho myšlení podraz. Nikdy se nemine, vždy na jeho pomstu doplatí ten, kdo na něj něco chystá. Třeba si s ním nevykládá, nepohladí jej, domlouvá mu a podobně. Číhá a rozhází třeba ustlanou postel nebo poshazuje se sedačky polštářky a různé jiné kousky. Nezničí nic, potrefený ví, oč jde. Naši ignoraci přerušoval neustálým štěkotem a vymáháním si vody nebo jídla, přesto, že nestrádal. Nastala lekce převýchovy. Návštěvnice jej odháněla od sebe, nesměl si přisednout, její plísnění nechtěl poslouchat, kázání mu lezlo i krkem. Začal kašlat, což po čase objasnil kamarád veterinář. Sláblo mu srdíčko. Uši ho už bolely, neustále je drbal. Provokativně si okusoval nehty na nohou. Zkrátka začala hra o nervy. Dva dny to oba vydrželi, Alf má štěstí, že jej minula slibovaná polepšovna, pochopil a nezapřel svůj původ, jeho IQ věkem neutrpělo. A výsledek je spokojenost na obou stranách. Došlo-li k porozumění, odpuštění. Za tu dobu co já píši, jsou s kolegyní spolu na pohovce. Nemohu je plísnit, zítra ráno se budou spolu loučit. Kdo ví, kdy se spolu zase uvidí, když páníčkovi zakázali i lázně. Takže vícedenní soužití nebude nablízku.

Díky Tobě kamarádko za to všechno co jsme spolu prožili, za pomoc a přítomnost, která nám všem pozměnila zaběhané stereotypní činnosti. Naučil jsem se i jak se co zalévá, jak a kdy vyplet plevel, aby nenarostla, dle lunárního kalendáře. Však se uvidí, zda se potvrdí, co je psáno. Bude-li to nepravdivé, naše kamarádka nekoupí další lunární kalendář a vše bude považovat za klamavou reklamu a za zcela komerční záležitost. To jsem opravdu slyšel, jak si to ty dvě vykládaly. Jsem stále v dobré fyzické i psychické kondici, až na kastraci. Za pudy nemohu, „psí holky mne nezajímají“. Doufám, že se toho dožiji, jak to s tím plevelem dopadne. Zážitků jsem měl za těch pár dnů tolik, že si to musím nechat projít řádně hlavou, uspořádat myšlenky a možná, že zase paničku vyprovokuji k tomu, aby něco hodila na papír. Jsem tak trochu narcisista, mám rád, když se o mně moc mluví, samozřejmě v dobrém. Jinak raději někam zalezu a nechci výčitky ani slyšet. Dělá mně dobře, když jsem chválen. Snad mi to nějakou dobu vydrží. Budu se snažit. Paniček se bude divit, jak mě ta moje láska vycepovala, možná, že jí to někdy oplatím. Ještě sem tam se podívám na televizi, v rádiu poslechnu zprávy a bude ze mne takový podrazák, jako naší politici. Když mě nepodmázne, tak to ucítí.


Marta a Alfík Štablovi 27. 6. 2003

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑