ZIMA

Marta Štablová 23. 11. 2014

ZIMA


Je na čase, abych si poznamenala na přelomu roku 2oo2 / 2oo3 jaká byla zima. Čekali jsme dlouho na sněhovou nadílku. Dočkali jsme se, ale vydržela krátce. Vánoce byly přece krásně bílé, na horách však museli zasněžovat umělým sněhem. Za pomocí sněhových děl. Mezi tím jsme prožívali období nadměrných plusových teplot. Rázem došlo opět k překotné změně. Bylo období holomrazů. Teploty byly místy až - 2O st. C.

Před Silvestrem nastaly povodně. Teplota vzduchu se opět dostala do plusových hodnot. Prostě z jednoho extrému do druhého. Na řekách tály ledy, ucpávala se koryta řek. Ledové kry byly mohutné. Na většině řek zasahovaly lidské ruce, někde dokonce vojsko s ledoborci. Ještě jsme se nevzpamatovali z letních povodní a přišla další pohroma.

Chudáci lidé, kteří byli touto pohromou postiženi v obou případech. Ještě nestačili vysušit příbytky z léta – už to přišlo opět. Nebyli jsme postiženi sami na zeměkouli. Nebylo snad místečka, na světě, kde by nějaká nepředvídaná katastrofa nebyla. Byly to povodně, požáry, vichřice. Asi všechny pohromy, co si dovedeme představit.

Píši si poznámky, protože vím zcela jistě, že si tyto události nebudu dlouho pamatovat. Ani za pár let. Bude zajímavé, k čemu nakonec výzkumy dospějí. Snad je to hodně i tím, že si nevážíme přírody tolik, jako naši předkové. Hodně se přírodě ubližuje. Tím ubližujeme sami sobě a všemu živému kolem.

Pamatuji si moc dobře z vyprávění mých rodičů i prarodičů, jaké bývaly zimy na Valašsku. Do školy, to byla pěkná štrapáce. Sněhu bývalo po pás, i více. Pluhy neodklízely sníh. Kdo musel jít prvý, ten šlapal chodník. Zpravidla to byl můj dědeček, který byl, jak se tenkrát říkalo, konduktér - průvodčí ve vlaku. Vážil si toho, i když pracovní doba nebyla jednoduchá. Avšak byl zaměstnanec, tak zvaně „pod penzí“. Měl i jiné výhody. Měl nárok na deputátní uhlí. Rodina měla režijní jízdenky. Ráno šly děti do školy. Někdy jen ty, které měly zimní boty. Těch nebylo mnoho. Neměly to jednoduché. Zůstávaly doma.

Jejich cesta se musela účelně využít. Kde byla v rodině kráva, byla přes zimu důležitým zdrojem obživy. Nestačilo to trápení se samotnou chůzí ve vysokém sněhu. Někteří jezdili na lyžích. Maminka dostala do rukou kameninový hrnec, s čerstvě nadojeným mlékem. Protože si to přála žena pana doktora. Z kameniny prý bylo mléko chutnější. Do školní brašny, ještě přidala babička mé mamince i vajíčka a čerstvé máslo. Na školní tašce se kymácela tabulka na psaní, která nahrazovala sešity. Chudáci děti, nikdo je nepolitoval. Také se nezdráhaly. Moc dobře věděly, že za peníze, které dostanou jim rodiče koupí to, co nutně budou potřebovat. V té době si lidé vážili víc jeden druhého i všeho živého a krásného. Když jsem pak, jako školačka, jezdila k babičce na prázdniny, nedovedla jsem pochopit, jak to má maminka dokázala, aby vše donesla v pořádku. Cesta do města byla krkolomná v létě, ne tak v kruté zimě. My jsme měli co dělat, abychom ušli tuto trasu v létě, za krásného počasí. Jen tak, po prázdnu. To jsem moc odbočila, ale vytanulo mně to v mysli. Nebude to na škodu, když si to přečtou, možná někdy moje vnoučata.

Dnes máme svátek Tří králů. U nás se zastavili už 4. ledna. Na dveře napsali křídou své znamení, pro štěstí a zdraví po celý rok. Byli krásně ustrojeni, zazpívali. Do kasičky letos dostali dvojnásobek. V loni to nestihli. Obdrželi jsme od nich malý dárek, dva cukříky. Na jednom byl nápis – Charita pomáhá vězňům a propuštěným. Na druhém stálo - Charita pomáhá dětem – prostřednictvím na dálku

Mezi tím nám ukazují v televizi, jak si rádoby naši mladí umělci užívají na prostopášných večírcích, bez zábran. Přiznávají bez studu, že by si nevzali jedny šaty dvakrát na sebe. Vůbec jim není hanba, že lidé jsou bez střech nad hlavou. Nemají ani základní potřeby k životu. Je pravda, že jsou mezi nimi takoví, kteří pomáhají. I takoví, kteří si nepřejí, aby se o nich v této souvislosti mluvilo či psalo.


To byl další odskok, ale musela jsem se o něm zmínit. Vše se odehrává v tomto zimním období. Opět mrzne, poletuje sníh. Pranostika praví „mrazivý leden – velká úroda“. Je třeba jen dodat – musíme doufat, že se změníme chováním jeden k druhému. Začneme se mít rádi a budeme chránit přírodu a vše živé kolem sebe.

Po jedenácti letech, máme ještě téměř koncem listopadu, ranní teploty vzduchu kolem 4 st. C. Odpoledne někdy i 16 st. nad nulou. Sníh jsme zahlédli jen náznakem v televizi. Přes den je příjemně zvláště, když vysvitne sluníčko. Sice občas zaprší, zato některé keře kvetly podruhé. Divoké husy jsem slyšela se loučit. Tak hlasitě, že jsem si myslela, že někdo ze sousedů si husy pořídil. Až letěly nade mnou, jak říkal manžel. Jejich letka se utvořila do velikého obrysu horní poloviny srdce. Kdysi se houfovaly do šípů. Dávají nám asi najevo, že

také si přejí naši lásku.


Marta Štablová listopad 2014

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑