Zaměstnanci Domova důchodců Ústí nad Orlicí navštívili okresní ústav sociálních služeb na Ukrajině

jv 12. 10. 2014

Ukrajina neprožívá snadné období – a o Zakarpatské oblasti Ukrajiny, bývalé Podkarpatské Rusi, to platí dvojnásob. Od maďarské okupace Podkarpatské Rusi již déle než 70 let je Zakarpatská oblast Ukrajiny místem, kde se minimálně investuje, minimálně opravuje, místem, kde se zastavil čas. Přesvědčíte se o tom ihned po přejezdu hranice, když ze slovenského Vyšného Nemeckého vjedete do ukrajinského Užhorodu. Od okamžiku, kdy jsme v devět hodin ráno projeli červenobílou hraniční závoru pod žlutomodrou cedulí, nepřestali jsme si pochvalovat předloňské rozhodnutí zakoupit si pro Domov důchodců Ústí nad Orlicí jako služební vůz Dacii Sandero. Bytelný vůz s pohodlným pérováním a zvýšeným podvozkem, stavěný s ohledem na rumunské cesty se ukázal být pro ukrajinské silnice velmi dobrou volbou. Silnice bez patníků připomíná s narůstající vzdáleností od Mukačeva (kde pro nás skončila nám známá civilizace) stále více tankodrom – ve zvlněném asfaltu stále častěji potkáváte stále hlubší a hustěji rozeseté díry, stále vyšší a hustěji rozeseté boule. Projíždějící auta v relativně vysoké rychlosti kličkují, aby předešla poškození náprav.

Cílem cesty je městečko Dovhe na úpatí Karpat, vzdálené asi 100 km od slovenské hranice, nejprve se ovšem zastavujeme v okresním městě Iršava, kde na nás čeká Piotr Oleksandrovič, ředitel Okresního ústavu sociálních služeb v Iršavě, pod který Domov pro seniory v Dovhe organizačně spadá. Potkáváme se na parkovišti u obchodního domu a jedeme do sídla ústavu. Překvapuje nás, jak malé zázemí má ústav, zajišťující sociální služby pro území celého iršavského okresu, tedy pro populaci čítající i s desetitisícovou Iršavou nějakých 25 - 30 000 obyvatel. Finanční obrat ústavu s 65 zaměstnanci ročně činí v přepočtu okolo 3 000 000 Kč, zatímco roční obrat našeho Domova s 92 zaměstnanci se blíží 40 miliónům. Nemůžeme se nezeptat na průměrnou mzdu: přímá obslužná péče cca 2 000 Kč, ředitel okolo 4 000 Kč. Protáčejí se nám panenky – v Mukačevu jsme totiž navštívili tržnici, kde jsme se seznámili s místními cenami; proti českým jsou nižší, ale ne tak výrazně, abychom uznali, že z takového platu lze dlouhodobě přežít.

Po krátkém rozhovoru a povinném focení odjíždíme v doprovodu Piotra Oleksandroviče a jeho zástupce Ivana Ivanoviče z Iršavy do Dovhe. Oba nás upozorňují, že posledních několik kilometrů pojedeme po hodně špatné silnici. Stav vozovky ovšem překonal naše nejčernější očekávání – a znovu jsme si pochvalovali odolnost rumunské Dacie. Původně jsem chtěl vzít na cestu své soukromé auto – se světlou výškou 6,8 cm bych tady daleko nedojel.

Domov v Dovhe je umístěn na okraji městečka, v těsném sousedství hned čtyř kostelů, z nichž ten nejbližší, s nímž má Domov společný plot, je český, z období první republiky, s českým nápisem nad vchodem. Ostatně několikrát během svého pobytu uslyšíme: „My ně Rusi, my ně Ukrajinci, my Čechoslovaki“. Vítá nás vedoucí Domova, paní Věra, jejíž kancelář sestává ze čtyř nízkých skříněk uskupených kolem stolu a židle – tyto skříňky oddělují kancelář od zbytku místnosti, v níž jsou ubytováni senioři – uživatelé služeb Domova. Domov je tvořen jedním křídlem úzké přízemní budovy s eternitovou střechou, ve druhém křídle je umístěna zdejší nemocnice. Malý dvorek s altánkem je využíván k pěstování zeleniny. Překvapuje nás různorodost stylů – téměř každý kus nábytku a zařízení Domova jakoby pocházel z jiné domácnosti, jen tu a tam najdete kousky, které k sobě zřetelně patří. Uživatelé jsou srdeční, ale na jejich pokojích se nesetkáte s u nás běžným pohodlím, s komfortem – nacházíte zde jednoduché postele bez polohování, radiátory plynového topení, do kterého neproudí plyn, kachlová kamna na dřevo, které není k dispozici. Domov disponuje patnácti lůžky – to je veškerá kapacita pobytové sociální služby pro seniory v iršavském okrese. Chybí léky, chybí zdravotní pomůcky, nedostává se berlí, chodítek, invalidních vozíků, toaletních židlí. Jediná toaletní židle, která je k dispozici, je vyrobena zasazením pozinkovaného úklidového kbelíku do vyřezaného otvoru v běžné kuchyňské židli. Kuchyně se musí obejít bez tekoucí vody, do nerezového dřezu je třeba před mytím nádobí nanosit vodu v konvi. Vaří se na dvou plynových sporácích a elektrickém vařiči, když není plyn, a v hliníkových hrncích.

Zasedáme ke společnému stolu s ředitelem ústavu, jeho zástupcem, vedoucí Domova a dalšími ženami z nepočetného personálu. Jídlo sestává z více než desítky chodů, každý chod je doprovázen přípitkem, atmosféra je velmi přátelská a pohostinná. Máme pocit, že jsme museli projíst a propít snad týdenní rozpočet Domova, stydíme se, ale odmítnout nelze, urazili bychom ukrajinskou pohostinnost. Dochází i na zpěv, zazní nejprve česká a pak ukrajinská píseň, atmosféra se stále uvolňuje, hovoří se velmi upřímně, o situaci, o válce, o potřebách. Dlouho budeme mít nad čím přemýšlet.

Při závěrečném společném fotografování kolem nás prochází místní stařenka, táhne vozík a pláče, že tolik chce do Domova a stále ji odmítají. Paní vedoucí, Věra, vysvětluje, že by stařenku, sousedku rádi přijali, ale paní má silnou demenci, již dvakrát si zapálila dům, a oni nemají podmínky pro její bezpečné ubytování. Stydíme se znovu. My provozujeme ve svém Domově pro okres Ústí nad Orlicí 50 na Alzheimerovu chorobu specializovaných lůžek (a dalších 89 pro běžné uživatele), oni pro iršavský okres ani jedno – a přesto jim nemůžeme efektivně pomoci, alespoň ne bezprostředně. Cestu zpět budou v autě naše kolegyně slzet, jsou to velmi emotivní chvíle.

Závěr pobytu trávíme v nedaleké vesnici, odkud pochází jedna z našich zaměstnankyň, v domě její maminky. Scházíme se v její kuchyni všichni – my z Domova důchodců Ústí nad Orlicí, ředitel mezinárodní platformy A – FORUM CS, který cestu absolvoval společně s námi, ředitel iršavského ústavu, jeho manželka (povoláním okresní prokurátorka), rodina naší zaměstnankyně. Opět se stydíme u plného stolu, opět se upřímně hovoří, připíjí a plánuje se budoucí spolupráce. Hranici zpět na Slovensko překračujeme těsně po půlnoci.

Odvážíme si sebou kromě zážitků, fotografií a nově navázaných přátelství i několik rozhodnutí. Zjistili jsme, že efektivně pomáhat lze na Ukrajině jen přímo konkrétním zařízením, konkrétním lidem. Čím méně prostředníků je mezi dárcem a příjemcem, tím lépe lze pomáhat. Zjistili jsme, že vidět a slyšet je víc než číst a zaslechnout. Rozhodli jsme se pomoci Domovu v Dovhe ze svých přebytků. Rozhodli jsme se zaregistrovat a vyhlásit pro Domov v Dovhe veřejnou sbírku. Rozhodli jsme se vzít příště do Dovhe českého novináře a profesionálního fotografa. Rozhodli jsme se rozšířit aktivity mezinárodní platformy A – FORUM CS na Ukrajinu. A v prosinci uspořádáme v Ústí nad Orlicí minikonferenci s účastí našich ukrajinských přátel.

Žijeme v nesmírně bohaté zemi. V běžném životě nám to tak nepřijde, ale kousek za slovenskou hranicí nás to udeřilo do očí a srdcí. Zakarpatská oblast Ukrajiny je zemí bez naděje – a oči toužebně upírá k nám, bohatým sousedům, kteří byli před lety jejich spoluobčany ve společném státě. Určitě se do Dovhe vrátíme. Určitě nepřijedeme s prázdnou. Připojte se k nám, má to smysl. Chcete-li pomoci, napište na reditel@dduo.cz

Zaměstnanci iršavského ústavu sociálních služeb a Domova v Dovhe jsou hrdinové, kteří ze svých životu nebezpečně nízkých platů sponzorují pobyt svých uživatelů, připlácejí na to, co chybí, a pracují stejně intenzívně jako naši zaměstnanci, ovšem v nesrovnatelně horších podmínkách. Jsou denně nuceni improvizovat, přesto svou práci konají s hrdostí a nadšením.

Jan Vojvodík (psáno pro zpravodaj DOMA, komunitní seniorský web www.sedesatka.cz, web www.aforumcs.eu, web www.dduo.cz a bulletin ÁČKO – A JAKO ALZHEIMER)

Můžete si přečíst i související článek v Orlickém deníku, zde: http://orlicky.denik.cz/zpravy_region/ustecky-domov-duchodcu-pomuze-na-ukrajine-20141014.html 

Foto 90

Foto 91

Foto 92

Foto 94

Foto 96

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑