ÚDIV

Marta Štablová 26. 10. 2014

ÚDIV


Jednoho krásného letního dopoledne mně s poštou byla doručena složenka. Měla jsem zrovna na delší návštěvě bývalou kolegyni, která v té době suplovala nepřítomnost mého muže. Byl v té době v nemocnici. Podstoupil jubilejní – pětadvacátou operaci. Jelikož mám zbytky zraku, dělá mně má kolegyně společnici a zároveň s radostí vykonává práce na zahrádce, na které já nevidím a muž do operace už nezvládl. Prostě je to „holka k nezaplacení“. Ochotná pomoci vždy, když se na ni obrátím.

Seděly jsme si u kafíčka a luštily jsme na peněžní poukázce, co je to za peníze, kdo mi je poslal. Odesílatel byl znám, ovšem dodatek – zpráva adresátovi jsme nebyly schopny přelouskat. Přestože kolegyně vidí sice přes brýle, ale písmo bylo nečitelné. Navíc ta průvodka se mně zdála moc podezřelá. Byla vytištěna jako přes kopírák. Cítila jsem nedůvěru a myslela si, že je to nějaký vtip. Kolegyně mě přesvědčovala, že sice takovou průvodku neviděla, ale, co když je to fakt. Nemohla jsem uvěřit, že by mně jen tak někdo poslal peníze. Tvrdila jsem, „to nemohu vzít“. „Byla bys hloupá, kdybys odmítala převzetí. Také by se mohla kamarádka urazit. Přece ti nepošle někdo peníze, když na to nemá. Hloupý kdo dává…“. Pronesla společnice. Vydaly jsme se do blízké pošty, kde jsem si stále nevěřícně nechala ověřit platnost dokumentu. „Děvčata“ u přepážek měla také co louskat. Prý ať se příště dárkyně polepší v psaní. Vzkaz zněl: „K uměleckým účelům“. Paradoxně dárkyně je učitelka, možná dala ruce prázdniny, že písmo bylo napsáno halabala. „Složenka prošla institucí, kterou peněžní poukázky procházejí a pak se jeví jako překopírované“. To nám vysvětlila žena u přepážky. Peníze jsem převzala. Stejně jsem měla velmi divný pocit. Nikdy jsem nedostala finanční injekci. Dosud jsem si vše musela vydělat sama a poprvé v životě jsem zažila jaký je to pocit, když jsem dostala sponzorský dar v penězích.

Další divení nastalo, když jsem byla nucena, zvědavým luštitelkám sdělit jakou činnost vlastně páchám. Jsem možná mimo podnikatelů velmi častou klientkou jejich úřadu. Ale ty dvě u přepážky zrovna nevěděly, co dělám. Dodržela jsem slib a darovala jsem jim několik mých napsaných prací z oblasti poezie i prózy. Byly velmi překvapeny a prý jsem jim udělala velikou radost.

Pak jsem se telefonicky spojila s mecenáškou a ptala se jí, co ji k tomuto činu vedlo. Jednoduše odpověděla, „dostala jsem vrácené peníze, které jsem půjčila už dávno a nevěřila jsem, že je někdy dostanu zpět. Tak jsem byla šťastná a řekla jsem si, že když něco z nich budu darovat adresně, splní to účel beze ztrát“. Byla jsem velmi mile překvapená a jsem za dar vděčná. Také proto, že je má kamarádka prvá čtenářka mých výplodů, přestože je daleko. Mimo svou profesi je výtvarná umělkyně a dobře ví, že někdy pomůže i maličkost. Z dárku od spolužaček, nebo kamarádek, ve formě občasných balíků papíru do tiskárny mám vždy radost. Dostávají mé práce také, protože si je žádají.

Jakmile se manžel probral z narkotizačního opojení a byl schopen bezdrátové komunikace, sdělil nám radostnou zprávu, že jeho život začal znovu bez bolestí a já ho potěšila touto novinkou. Radost byla společná nás všech, kterých se dotýkala. Jak by bylo dobře, kdybychom si všichni pomáhali, když máme čím, nemusí to být jen finance. I slovní pomoc dělá zázraky.



Marta Štablová 3. 9. 2004

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑