Tourett a já - část druhá

Barca728 29. 9. 2014

Zhruba do 5. třídy jsem byla jakž-takž v pohodě, děti se mi zatím tolik nesmály, rodiče mne neodsoudili a dokonce jednou v létě na dovolené, když mi sestra v rozčilení řekla tik-taku (v té době jsme projevům Touretta říkali „tiky“), dal jí taťka takovou přes tvář, že jsem i já koukala. Jezdili jsme na neurologii (hnus, hnus, hnus = lechtání) a byli jsme na doporučení mamčiny kamarádky doktorky u psycholožky (nebo psychiatričky?). Té jsem nakreslila obrázek, ona na oplátku mamce ukázala, jak mě namasírovat, abych se zklidnila před spaním. Celé tělo se prohmatalo, potom se prsty zaškubalo na mé kůži a pak hladilo. Nevím, jak líp to popsat, moje názvy – kámen, voda a kuře by asi nikomu nepomohly o moc víc :-).
Do přechodu na 2. stupeň ZŠ jsem nepociťovala nenávist...jen jsem lidi udivovala, a sama se cítila nějakým způsobem jiná. Kdo jednou bude chtít takovou „nemocnou“ holku, jako jsem já? Přesto se jeden našel, ale o něm taky až potom. Tehdy jsem chodila na komorní hru, to znamená, že jsem hrála na housle, kamarádka taky na housle a naše paní učitelka na violoncello. S kamarádkou jsme točily smyčcem a hrály si na mažoretky, mně spadl a ulomila jsem špičku, čímž vypadaly všechny žíně. No nic, musela jsem ho zaplatit. Přišla jsem tenkrát domů s brekem a moje tiky se hrozně zhoršily, trvalo měsíce, než se to dalo zpátky do „normálu“. A takhle to bylo pořád, stačilo více emotivních zážitků a hned se to zhoršilo a vracelo zpátky dlouhou dobu – Vánoce, narozeniny, cokoli, na co jsem se těšila.
Bylo ráno na mé narozeniny, už si nevzpomenu na rok. Mamce volala babička, maminka taťky. Taťka jel z práce, přišla blbá zatáčka, chytl krajnici, najel na můstek a bylo to. Přední sklo odletělo daleko do lesíka a vyletěly airbagy...ještě, že měl pásy. Bylo skoro odpoledne, pamatuju si šedou oblohu a mokrou silnici...a taťka přijel domů. Krk měl v límci a naše malé auto mělo rozflákaný čumák. Co myslíte, že na to můj Tourett? Byla to dost velká psychická rána, bylo to čím dál horší. Protože se někdo zmínil, že taťka měl šok, musela jsem to opakovat pořád dokola, ale opačně – koš. Nejhorší ponižování – říkání slov nahlas. Ale pořád to bylo lepší než opakovat sprosté slovo. Ano, i to mne potkalo. Špatně se o tom mluví... ale naštěstí jsem tohle dokázala jakž takž korigovat, protože to bylo opravdu hodně sprosté slovo a donutila jsem se ho říkat potichu nebo v duchu. Přišla jsem na to tak, že jednoho krásného jarního odpoledne jsem taťkovi pomáhala uklízet dílnu. Takže jsem stála na ponku a on mi podával věci – taková levná pracovní síla :-). Ani nevím proč, to slovo jsem už dávno znala a věděla, že je hodně sprosté a neříká se. Najednou ale jsem měla potřebu ho říct. A zopakovat. A znovu. A znovu. S brekem jsem odešla domů, taťka se divil, co se děje, že jsem jen tak z ničeho utekla. Jenže já jsem věděla, že jakmile si „osvojím“ nějaký tik nebo takové slovo, těžce se ho zbavím, a tohle bylo opravdu hrozné. Když už jsme u těch sprostých slov... se školou jsme jezdili do bazénu na plavání, jezdili jsme autobusem a s jednou spolužačkou jsme se bavily o sprostých slovech. Řekla mi tehdy, že zvednutý prostředníček je nejstrašnější shluk sprostých slov na světě. No co se asi stalo. Musíš to udělat, musíš!!! - našeptával mi mozek. Ale já věděla, že se to ukazovat nesmí... co jsem kvůli tomu probrečela nocí. Umíte si představit, že Vaše dítě při každé příležitosti ukazuje prostředníček? A co teprve, když si nás rodiče nahrávali na kazety – úplně vidím tu scénu z plavání u nás na koupališti, kdy se rozcvičujeme a je tam přímý záběr na mne a samozřejmě včetně mých prstů. Co víc ponižujícího může být, když na videích z Vánoc dítě vyplazuje v jednom kuse jazyk? Rodičům to možná nepřijde, ale co tomu dítěti, když si to po letech pustí. Není nic ponižujícího a trapnějšího před cizími lidmi, kteří vůbec nevědí, o co jde – což je většina.

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑