Toulky Knihou XXXVII. O ÚŘADECH, DOBRODRUŽSTVÍCH A OŽIVENÝCH SMĚROVKÁCH (Gen 41 a Mt 13,33-35)

Trabant 12. 8. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 41 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Nejvyšší číšník na Josefa zapomněl.

Josef, předivně přivedený dobrodružnými okolnostmi z jámy ve stepi až k uším faraónova nejvyššího číšníka, čeká na zásadní změnu svého postavení doživotního vězně. Čeká den, dva, tři, týden, měsíc, rok, dva roky. Jak rychle klesá křivka naděje v našich životech, když se nic neděje a nejrůznější faraónovi číšníci na nás zapomněli? Kdy končí čekání a začíná přešlapování ve slepé uličce? Po týdnech naděje celé měsíce, dva roky zklamání. Bláhová představa, že by snad Abrahamův Bůh zachránil Jákobova syna v Ptahově zemi, Ptahovi navzdory. Po dvou letech ovšem Abrahamův Bůh Josefa nejvyššímu číšníkovi hlasitě připomene faraónovým znepokojujícím snem plným náboženských a ekonomických symbolů. Není podstatné rozebírat význam faraónova snu, výklad není jednoznačný a Josefův pro příběh je nepodstatný. Podstatné věci se zatím dějí ve vězení. Josef je po dvou letech čekání povolán před faraóna.

„Ne já, ale Bůh faraónovi odpoví“ – hned první větou scény před faraónem jsme uvedeni do naprosto nezvyklých kulis: v zemi, kde je vše Ptahovo, kde bez Ptahovy vůle ani moucha nepohne křídly, hovoří s faraónem o budoucnosti Egypta ústy vězněného otroka Bůh bezvýznamné rodiny z kamenitých kopců kdesi na severovýchodě. Radikální zvrat v příběhu zde nekončí – pokoření egyptských bohů v čele s Ptahem pokračuje až na dřeň. Josef, bezprávný otrok odsouzený k zřejmě doživotnímu žaláři, dostává nejvyšší egyptský úřad, egyptské jméno, vznešenou egyptskou manželku z kněžské rodiny a stává se druhým po faraónovi v zemi, kde ještě do včerejška „bylo Ptahovo“.

Josefovo egyptské jméno „Zachránce světa“ je nejen potvrzením dětských snů pastevcova syna. Je tečkou v příběhu, který můžeme číst stále dokola a přitom v něm vždy znovu nacházet nové impulzy pro své životy, své situace, svá otroctví a své (bez)naděje. Naše životní cesta, moje i tvoje, se samozřejmě odehrává v jiných kulisách. Našemu světu nevládnou faraóni, naše životy nepatří Ptahovi. Při pečlivějším pohledu však i 21. století zná ve středoevropském prostoru nejen dětské sny a závistivé sourozence, ale také různá (často pěknými jmény nazývaná) otroctví, nabídky (zdaleka ne jen tělesné) nejrůznějších potifarek, velké, malé i domnělé faraóny a nejrůznější ptahy. I naše životy jsou svým způsobem dobrodružné – minimálně tím, že jsou časově omezenou a neopakovatelnou sérií velkých a malých rozhodnutí ve spletitém labyrintu vztahů k lidem, sobě i Bohu – s vědomím toho, že vše je zde „Hadovo“. Ze života v Ptahově či Hadově vězení má moc vytáhnout Josefa i nás starozákonně-novozákonní Bůh. Mříž nemříž.

V Josefově příběhu nejde jen o Josefa, ale i o Jákoba, Josefovy bratry, Egypt, svět. Proto za happyendem Josefova vyvýšení nepřicházejí titulky, ale náprava přetržených vztahů. O tom příště.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 13, verše 33 - 35 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Nebeské království je jako kvas. Když důvěra vůči Bohu prostoupí něčí život, je to vidět, cítit, slyšet. Šíří se to prostorem mezilidských vztahů jako zvuk, jako světlo, jako vůně. Žiješ normální, tuctový život, ale v určitých chvílích myslíš jinak, jednáš jinak, žiješ jinak – a tvůj život je pro druhé nabídkou alternativy k životům při vší rozmanitosti standardizovaným absencí takové bytostné důvěry. Starozákonní vyznavač svědčí o svém Bohu tím, že něco dělá a něco nedělá, něco jí a něco nejí, někdy pracuje a někdy nepracuje, něčemu se klaní a něčemu se neklaní. I novozákonní vyznavač svědčí o Bohu tím, že je poddán stejným těžkostem, jako jeho okolí, ale přitom je jiný – že ve svém myšlení, jednání a vztazích počítá s Bohem, sází na něj, má odvahu jít v nepodstatných věcech se všemi a v podstatných třeba i proti všem. Občas potkáme ve svých životech lidi, kteří se rozhodli tak důvěřovat směru, za kterým se vydali, až se sami stali směrovkou. Kvas v těstě. Výzva k důvěře.

Těším se na vás příště!
Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑