Toulky Knihou XXXV. O PTAZÍCH, BOLŠEVNÍKU A HERBICIDECH (Gen 39 a Mt 13,24-30)

spravce 28. 5. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 39 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Po vsunuté kapitole 38 se děj příběhu znovu vrací k Josefovi. Josefa jeho bratři prodali obchodníkům s otroky a ti jej odvádějí do Egypta. Přesněji: dolů do Egypta, a to nejen geograficky – již jsme si před časem všimli v případě Abrama, že do Egypta se sestupuje, kvalitativně sestupuje. Na trhu jej koupí Potifar, velitel faraónovy tělesné stráže. S Josefem však „byl Hospodin“. Egypt, kam Josef nedobrovolně sestoupil, byl říší egyptského boha Ptaha (často byl zobrazován jako býk Apis). Vše, co bylo v Egyptě, bylo Ptahovo, patřilo Ptahovi. I v dnešním českém názvu Egypt, pocházejícím z řečtiny, zaznívá vzdáleně Ptahovo jméno. Egypt lze přeložit jako „tady je Ptahovo“ podobně, jako v českém večerníčku odlišuje území Krakonoše a Trautenberka známá cedule „tady je Krakonošovo“. Na tomto území, zcela nestandardně, je s Josefem rodinný Bůh nárůdku z kanaánské vysočiny a aktivně jedná v jeho prospěch – ve starozákonním světě národních božstev jde o významné sdělení.

Kde, na čím území, žijeme své životy v Praze, Brně či Dolní Lhotě 21. století? Nenechme se ukolébat hraničními patníky s názvy států, vlajkami s pruhy a hvězdami ani žlutými hvězdami na modrém podkladu. Nenápadná nálepka na zeměkouli svrchovaně hlásá, že „tady je Hadovo“ a žádná vláda ani věda s tím nic neudělá – leda by s námi, se mnou, s tebou, byl na Hadově půdě Josefův Bůh.

Josef pracuje zpočátku zřejmě bez privilegií, otročí – vždyť je otrokem. Postupně získává přízeň svého egyptského majitele, protože se mu zřejmě daří, nač sáhne – ptah neptah. Stává se správcem domácnosti vysokého egyptského vojenského úředníka – výš již vystoupat nemůže. Zůstává otrokem, ale jeho vysoce postavené otroctví nemá daleko k nízce postavené svobodě. Dosahuje maxima, je v zenitu, zajištěn. Zpět získal život, který jeho bratři prodali – opět má nejen minulost a přítomnost, ale i budoucnost. Ve chvíli největšího úspěchu přichází největší pokušení – nejen u Josefa, často i u nás.

Slibné kariéře hrozí zhroucení. Josef volí mezi jistou a okamžitou tragédií – když Potifarovu manželku definitivně odmítne - a na druhé straně má volbu souhlasu s nebezpečným poměrem – s malou, ale přesto nadějí, že nakonec přežije. Josef se rozhoduje důvěřovat Bohu, který jej sice dovolil prodat do Egypta, zřejmě však jen proto, aby mu dopřál postavení, na jaké v kanaánské vysočině nelze ani pomyslet. Bůh, který zachránil z rukou bratrů, jistě zachrání i z rukou Egypťanky. Josef postaví budoucnost na důvěře Bohu a Potifarovu manželku odmítne. Starověký Egypt ovšem není novověký Hollywood. Nemůže to skončit jinak, než smrtí. Potifar volí mírnější řešení – a Josef je uvězněn, žalářován – ne na dobu odpykání trestu, žádný nepadl – prostě na dobu neurčitou, na doživotí, nafurt. Bůh nebůh. Tady je Ptahovo.

A zde, v těžkém egyptském vězení pro politické vězně, na dně horším, než nejtěžší otroctví, v bezvýchodné, zoufalé situaci lidské beznaděje a boží kapitulace se pozvolně opakuje stejný scénář, jako před časem – na území boha Ptaha a Ptahovi navzdory pozvedá Josefův Bůh svého člověka do přízně nadřízených, ze zdrcujícího včerejška k snesitelným zítřkům. O těch zase příště.

Josefův příběh je jako barevný, širokoformátový, excelentní film a právě v černobílých pasážích je nejsilnější. Odmysleme si egyptské kulisy a starověké pozadí, rozstříhejme filmový pás na políčka, slepme k sobě jednotlivé minisekvence. Neuvidíme za Josefovým příběhem tu a tam, tak trochu, i sebe?

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 13, verše 24 – 30 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Lidským polem tohoto světa neprojíždějí postřikovače. Bůh nepoužívá selektivní herbicidy, které hubí plevel a neškodí kulturním plodinám. Poli to vizuálně neprospívá – namísto přesně vymezeného a životu dostačujícícho čtverce ve vyrovnaných zástupech standardních klasů plných úrody v přesných řádcích, žijeme své životy tísněni pýrem a rdoušeni námelem, zoufale lapáme po vodě jemnými kořínky v půdě protkané plevelnými kořeny s ostrými lokty a vysokou spotřebou.

Novozákonní Bůh totiž není jen Bohem žita nebo pšenice. Není Mičurin, Mendl, sovětský kolchozník, ani americký farmář. Nehledí na výnos. Učí hrdé klasy zvučných odrůd hledět s láskou na pýr plazivý, pcháč oset i křídlatku sachalinskou. Umožňuje Hadovi uplatňovat květináčovou politiku (viz rané díly Toulek Knihou). Je připraven pomoci každému pýru toužícímu plodit stát se nejlepší pšenicí, překročit pýří stín a veškerou determinaci. Učí klasy být nejrůznějším pýrům citlivou směrovkou, ne sobeckým žalobcem. Až do žně, v níž kombajn času sklidí na poli vzrostlou důvěru. Z koše důvěry i z koše nedůvěry budou přes drátěná oka pletiva čouhat stébla obilí vedle stonků plevele – důvěra a nedůvěra totiž není biologická stavba, ale životní rozhodnutí.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑