Toulky Knihou XXXIX. O MATEMATICE, VÝLOVU A DEFINITIVĚ (Gen 46 a Mt 13,47-52)

Trabant 5. 10. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 46 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Zestárlý Jákob, nyní nazývaný Izrael, sestupuje za synem Josefem do Egypta. Cestou zastavuje v Beer-šebě – odtud se před lety vydal na svůj útěk před bratrem, tímto místem často procházela historie jeho rodu. Při zastávce v Beer-šebě Izrael přináší oběť svému Bohu a dostává od něj ujištění, že tentokrát je sestup do Egypta jiný, než byly sestupy Abrahamův a Josefův: Izrael jde s celou rodinou a domácností do Egypta proto, aby se z něj stal veliký národ, Bůh jde s nimi a jednou je přivede zpět. Není to tak dávno, co vyšel z kaldejského velkoměsta Ur nevelký zástup kolonistů, aby se usídlil na kanaánské vysočině. Není to tak dávno, co sestoupil do Egypta Abram se Sáraj, jako uprchlíci před hladem. Není už vůbec dávno, kdy sestoupil do Egypta Josef, jako zboží obchodníků s lidmi. Nyní sestupuje do Egypta z kanaánské vysočiny národ, strukturovaná, pojmenovatelná a početně významná skupina lidí. Nenechme se mást onou sedmdesátkou v celkovém součtu. Ne všechna čísla v Bibli jsou jen matematickými veličinami. Právě sedmička a ještě více sedmdesátka vyjadřuje celistvost, úplnost, jde spíše o vyčíslení kvality než kvantity.

Do Egypta sestupuje se svým národem z kanaánské vysočiny i ten nestandardní Bůh, nevídaný úkaz ve zdejší religiozitě – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, který se neváže na místo, ale na člověka a neváhá se v zájmu svého člověka míchat do agendy místních náboženství na jejich výsostném území.

Izrael a jeho lid se na Josefovu radu usadí v Gošenu, úrodné pastevní oblasti při severních hranicích Egypta, při Suezském zálivu.

Vládnoucí vrstvu tehdejšího Egypta tvořili Hyksósové, někdejší nájezdníci ze severního prostoru, kteří si před časem podmanili Egypt. Jako „koňský národ“ svrchu shlíželi na pastevce, „dobytkáře“. Do Egypta tak z kanaánské vysočiny přišli jako „ukrajinci do Čech“, řečeno naším jazykem. Josef si je vědom egyptské multikulturality a jejích zásad – proto chce usadit svůj lid tam, kde nebude příliš vystaven národnostním třenicím a zároveň bude blízko hlavnímu městu (tím tehdy nebyl Veset, Alexandrie, ani Káhira, ale Avaris ve východní části nilské delty).

Jsou chvíle, kdy sestup do Egypta je zoufalý podnik, jak vidíme u Abrama. Jsou chvíle, kdy sestup do Egypta za nás rozhodnou jiní, jak vidíme u Josefa. Jsou chvíle, kdy sestup do Egypta je Božím rozhodnutím, jak vidíme u Jákoba. Tak či tak, Egypt je nástroj, ne domov. Mějme to na paměti při svých sestupech. I když máme v Egyptě ruce a hlavu, srdce je dobré nechat v rukou Boha Abrahámova, Izákova a Jákobova.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 13, verše 47 - 52 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Dnešní text je taková vodní varianta nedávno zmiňovaného pole, kde spolu až do žně společně roste obilí i plevel. Historií světa je tažena síť. Stále probíhá lov, ještě se zatahuje, ne vytahuje. Jednou však výlov skončí a síť bude vytažena, úlovek přebrán, roztříděn, využitelné bude využito, nevyužitelné by mohlo být hozeno zpět do historie – kdyby již ovšem nebyla ukončena.

Všichni žijeme a umíráme ve stejném prostoru. Poddáni stejným zákonitostem zakoušíme i působíme křivdy, vypínáme hruď i podklesáváme v kolenou, vychováváme děti a pochováváme rodiče. Ve stejném prostoru a poddáni stejným zákonitostem žijeme své životy, abychom žili, měli a byli. V prostoru, kde žijeme, je mnoho orientačních bodů, některé slouží k orientaci, jiné k dezorientaci. V důsledku – k tomu nás chce přivést ta spousta stran biblického textu – máme jen dvě volby: důvěřovat Bohu nebo důvěřovat někomu či něčemu jinému, včetně sebe. Po dobu tažení sítě historií lidstva nepoznáme v převalující se hmotě zachycené sítí důsledky tohoto životního rozhodnutí a rozhodování – životní úspěch či neúspěch je totiž vždy relativní a není přímo úměrný správnosti našich životních rozhodnutí. Teprve po výlovu se projeví, zda naše životní orientace byla „buď“ či „anebo“ – a zda je kostra našeho života obalena smysluplně chutným masem nebo budeme odloženi jako nepoživatelná ryba či sice krásná, ale prázdná ulita.

Ohnivou pec vnímejme spíše jako vyjádření definitivnosti, než jako předobraz jakéhosi „pekla“. Smyslem dnešního oddílu není budit strach a budovat naivní barvotiskové představy, ale pomoci pochopit, že důsledky dobrých i špatných lidských rozhodnutí nepřicházejí hned, že to není argument pro bezsmyslnost správné orientace, a že odpovědi na některé otázky musí počkat až po výlovu.

Těším se na vás příště!
Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑