Toulky Knihou XXXII. O NOVÝCH ZAČÁTCÍCH, VODOPÁDECH A PŘETÍŽENÝCH TEXTECH (Gen 35-36 a Mt 12,22-32)

Trabant 6. 5. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 35 a 36 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Po krvavých událostech je Jákob Bohem vyzván k plnění minulých slibů a pozván do Bétel, kde se mu kdysi při útěku z domova dostalo ujištění o Boží ochraně. Jákob uchopí cestu do Bétel jako nový začátek a než se vydá na cestu, nechá zakopat všechny bůžky a talismany, které jsou v jeho domácnosti. Rovněž očista a převléknutí symbolizuje nový začátek, novou životní etapu. I ve 21. století je biblický Bůh, stejně jako tehdy, Bohem nových začátků. I v našich životech známe chvíle nových výzev, nových rozhodnutí, nové očisty, odložení talismanů a pověrečných rituálů, vykročení na novou cestu a do nové životní etapy s Bohem. Té etapy, v níž s Bohem dáme sbohem všelijak zauzlené minulosti.

V Bétel Jákob staví z kamení oltář, stejně jak kdysi činil jeho děd Abraham, kamkoliv na Boží pokyn přišel. A jako se Abram stal Abrahamem, je Jákob prohlášen za Izraele. Jméno Jákob (česky Úskočný) je nahrazeno jménem Izrael (česky Bůh vládne). Změna jmen opět symbolizuje změnu charakteru, Boží potvrzení Jákoba jako příkladu, vzoru a metatypu vítězné statečnosti.

Jákob je na vrcholu svého dosavadního života. Přes krkolomné zatáčky a životu nebezpečné kotrmelce po nejrůznějších srázech nastane konečně v jeho životě pokoj, klid a vzpomínání u krbu, jako když se Tolkienův hobit Bilbo Pytlík vrátil z cesty za pokladem? Ne. Není to Jákobův případ. Ve chvílích, kdy to nejméně čekáme, v okamžiku těsně po slavném pozvednutí, může ve světě, kde žijeme, přijít cokoliv. Nenechme se splést, když náš život překoná skalnaté peřeje a rozlije se do klidné hladiny lužního lesa. Hned za horizontem klidného dneška mohou čekat zítřejší niagarské vodopády.

Nedlouho po odchodu z Bétel umírá při porodu Ráchel, později se Rúben spustí s nevlastní matkou Bilhou. Umírá také Izák a Jákob s Ezauem se po jeho pohřbu sice smírně, zato definitivně rozcházejí.
Abraham a Izák jsou minulostí, dnešek národa, který se na Boží pokyn zformoval na kanaánské vysočině a jehož kořeny jsou ve vzdáleném kaldejském velkoměstě, patří Jákobovi a jeho synům. Je připravena scéna pro závěrečné dějství praoteckých látek, pro demonstraci dalšího typu víry, demonstraci „záchranné moudrosti“. Po Abrahamově „poslušné víře“, Izákově „trpělivé pokoře“, Jákobově „vítězné statečnosti“ přijde na scénu Josef – a příběh se znovu posune na mapě starověkého světa.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 12, verše 22 - 32 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

V některých křesťanských společenstvích je dnešní text hodně skloňován. Přesto, že patří k hůře uchopitelným novozákonním místům, je považován za definici závažné skutečnosti, tzv. neodpustitelného hříchu, hříchu proti Duchu Svatému. My jsme se během našich Toulek Knihou již před časem zastavili u pojmu hřích, vysvětlili jsme si, že jde spíše o postoj, než čin, spíše o tendenci, než o okamžik. Pojem Duch Svatý je v křesťanství i teologii zatížen nejrůznějšími představami. Toulky Knihou nejsou církevní dogmatikou, nejsou systematickou teologií, můžeme si tedy dovolit luxus srozumitelnosti. Můžeme si pod pojmem Duch Svatý představit tah magnetu, který přitahuje ocelové piliny, kdy lidé jsou pilinami a Bůh je magnetem. Zásadní je, že lidská pilina si může svobodně vybrat, zda se bude chovat jako ocelová, či bude chtít vystupovat jako pilina dřevěná. Omlouvám se za komplikované vysvětlování, ale v dnešním textu se bez něj neobejdeme.

Ježíš je představiteli jedné z nejvýznamnějších židovských náboženských frakcí obviněn z magie, z vyhánění „čerta ďáblem“. Na obvinění reaguje výzvou k rozhodnutí – lze stát jen s ním, nebo proti němu, život lze postavit buď na něm – nebo na všem ostatním, na detailech pak už nezáleží. Obvinit jej z magie, z přisluhování prastarému Hadovi s rýči a květináči je ovšem tak silná káva, že se dotýká samotné prapodstaty prastarého sporu komu vyznat důvěru. Obviněním Ježíše z magie ztotožňují mluvčí Ježíše s oním hadem, ďáblem, personifikovaným absolutním zlem. Nic jiného už nemůže více znecitlivět naši podstatu vůči Božímu volání a „magnetickému“ působení, než to, když si je ztotožníme s absolutním zlem. Neškodíme tím nikomu a ničemu jinému, než sami sobě – stavíme tak kolem sebe neproniknutelné silové pole a vylučujeme se a priori mimo působení všech záchranných prvků poutajících nás dosud s adamovským synovstvím, které platí z Božího rozhodnutí i na nehostinném pozemském hřiště.

Takhle nějak si Trabant představuje hřích proti Duchu Svatému – a to jen proto, že přetíženost dnešního textu církevními výklady jej nutí zaujmout nějaké stanovisko k problému, který by jinak nepovažoval za radikálně podstatný.

Těším se na vás příště!
Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑