Toulky Knihou XXX. O ÚKLONÁCH, OBSAHU A FORMĚ (Gen 33 a Mt 12,1-14)

Trabant 20. 4. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 33 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Čerstvě zchromený Jákob vidí přicházejícího Ezaua a jeho oddíly. Shromáždí svou domácnost do obranného postavení a sám vychází vstříc svému bratru. Nestaví již mezi sebe a něj jako štít ani majetek, ani rodinu – nočním zápasem dozrál. Cestou se sedmkrát klaní, což nemůžeme srovnávat s úklonem hlavy či horní poloviny těla, obvyklým v naší době a kultuře. Starozákonní klanění je sklonění se až k zemi, jde o výraz nejvyšší úcty. Sedminásobné klanění je uctivost prokazovaná panovníkům – a také Bohu. Jákob jedná s Ezauem jako s prvorozeným, prokazuje mu úctu, kterou mu před lety lstivě ukradl. Je si dobře vědom své viny a bratrova hněvu, má obavu z nepřijetí, obavu z nepřátelství. Čas odloučení ovšem vykonal své a Ezauovo tehdejší rozhořčení a pomstychtivost vychladly. Nevěděl, jakého Jákoba potká, proto mu vytáhl vstříc s ozbrojenci, byl si vědom Jákobovy úskočnosti. Potkává ovšem chromého muže, který se projevuje významně pokorně – a minulá hořkost zůstane v minulosti, neprovalí se do přítomné chvíle. Oba bratři se obejmou a letitý příkop mezi nimi je zasypán.

Všimněme si časové kontinuity od nečekaného zápasu u potoka Jabok až po objetí obou bratrů, bezprostřední návaznosti dějů. Zápas od Jaboku nekončí Jákobovým zchromením, ale smířením s bratrem. Před zápasem Jákob spoléhal na své konstrukce, vysílal k Ezauovi živý řetěz darů dary a schovával se za majetek a za ostatní. Po zápase kulhá vstříc Ezauovi sám, důvěřující Bohu a projevující hlubokou pokoru – objetím bratrů končí Jákobova noční můra z osudového setkání, zaniká letitý strach z důsledků spáchaného podvodu. Zápasnické objetí u Jaboku se mění v bratrské objetí odpuštění.

I v našich životech se občas setmělo a napříč vztahy byl tu a tam vykopán příkop. I my jsme pro druhé tu Jákobem, tu Ezauem. I my na své životní cestě míjíme potoky, které, ač se nejmenují Jabok, mají tu a tam umístěn brod, kterým lze přejít na druhou stranu, složíme-li u břehu svou lstivost, kombinace, konstrukce, najdeme-li v sobě odvahu k důvěře vůči Bohu Abrahamovu, Izákovu a Jákobovu. I naše zápasy mohou končit objetím. V životě se samozřejmě lze se obejít i bez zápasu o důvěru, obejít se bez odvahy. To je pak ovšem úplně jiný příběh, s jiným průběhem a jiným koncem, příběh bez naděje, příběh beznaděje.

Jákob přes vzájemné smíření Ezaua nenásleduje do Edómu. Bůh jej nepovolal k Ezauovi, ale do země, která se nejmenuje Edóm. Jákob dozrál a stal se platným nositelem prvorozenství, které si v mládí neprávem uzurpoval. K Abrahamovi (poslušná víra) a Izákovi (trpělivá pokora) se připojil třetí model víry: Jákob – vítězná statečnost.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 12, verše 1 - 14 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Sobota byla v Izraeli a v židovství velkým tématem. Sobota byla dnem odděleným pro Boha, dnem společenství s Bohem a stejně věřícími, dnem chrámové bohoslužby. Sobota byla ohrazena mnoha bezpečnostními závorami, aby z lehkomyslnosti nebylo porušeno čtvrté přikázání Desatera: „Pamatuj na den sobotní, abys…“ Postupně převážily závory nad tím, co ohrazovaly, došlo k vyprázdnění obsahu a posílení formy, ze zákona se stal zákoník a ze dne radostného společenství den neradostných a obtěžujících omezení. Připomeňme si: starozákonní Bůh je významným způsobem národním fenoménem a národní kolektivní svědectví se opírá o to, co příslušník kolektivu dělá či nedělá, jí či nejí, protože tím staví zdaleka viditelný maják okolním kolektivům. Sobota patří k základním viditelným znakům, které kolektiv nese. To vše je naprosto v pořádku – pokud jde zúčastněným o obsah zvěsti, ne o to, jak je zabalena.

Mesiáš se nenechá vtěsnat do legislativně stanovené sobotní ohrádky. Mesiáš vnímá především obsah soboty a nedbá příliš na formu. Protože jde o zásadní prvek židovství a protože v prvním století již forma zvítězila nad obsahem, nastává samozřejmě konflikt se strážci pravověří. Tlak vyvolává protitlak. Tlak na upřednostnění obsahu má za následek rozhodnutí bránit formu. Farizeové se smluvili, že Ježíše zahubí, jak čteme v závěru dnešního oddílu.

I ve 21. století má zbožnost nejen svůj obsah, ale i svou formu. Obsah je klíčový, forma užitečná. Je životu nebezpečné zaměnit navzájem tyto přívlastky.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑