Toulky Knihou XXVIII. O CETKÁCH, PRŮKAZECH A MŘÍŽÍCH (Gen 31 a Mt 11,1-15)

Trabant 6. 4. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 31 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Izákův syn Jákob slyší Boží výzvu k opuštění domu tchána Lábana a návratu do rodné země – země, do které kdysi na Boží výzvu vyšel jeho praděd Terach, do níž dorazil jeho děd Abraham a v níž žije jeho otec Izák. Země, v níž byl Abraham hostem, je již Jákobovi rodištěm a domovem. Podobnou situaci vidíme u vnuků emigrantů a migrantů i dnes. Na cestu domů odchází Jákob dobře vybaven majetkem, který u Lábana získal. Odchází sice na Boží zavolání, ale v situaci, kdy správně tuší, že Lában by jeho odchodu násilím zabránil. Lábanové neradi přicházejí o majetek, ti aramejští i ti čeští. Jákob se znovu uchyluje ke lsti a namísto, aby spolehl na Abrahamova a Izákova Boha, z Lábanova dosahu tajně utíká. Je těžké vymanit se z kruhu podvodů, lstí a útěků, jakmile do něj jednou vstoupíme. Jákob podvedl Izáka, utekl před Ezauem, byl podveden Lábanem, podvádí Lábana a utíká od něj, stále ve lži a stále na útěku, již dvacet let.

Ráchel ještě spěšně přibalí do zavazadla otcovy „terafy“, tedy rodinné bůžky, kultické věštební masky či snad figurky. Vyrostla v otcově náboženství a má strach, aby s jejich pomocí Lában nezjistil, kde se prchající domácnost nachází. Právě ztráta rodinných rituálních symbolů přiměje Lábana k rychlé akci, je symbolickou kapkou, díky níž naplněný pohár přeteče. Když Lában se svým oddílem dostihne Jákobovu rodinu, je čtenáři ironicky nabídnut obraz Ráchel, sedících na zavazadle s Lábanovými rodinnými bůžky a vymlouvající se na menstruaci. Ve srovnání s Bohem Abrahama, Izáka a Jákoba jsou bohové, na nichž lze sedět – a nejen to, na nichž lze dokonce sedět v hygienicky obtížné situaci – ryze komickými figurkami, bezmocným materiálem, směšnými cetkami. I ve 21. století si pěstujeme podobně zoufalé rodinné bohy – platíme za ně koncesní poplatky, čepujeme do nich benzín či naftu, troubíme jim na vuvuzely, necháváme si je posílat na účet, nevidouce komičnost takového uctívání, ať už je nazýváme výkon, svoboda nebo zábava.

Lában je Jákobovým Bohem motivován ke smíru a obě domácnosti se nakonec rozcházejí v dobrém – i když ono „nikdy se neuvidíme, nepřekročíš val“ svědčí o rozchodu sice seriózním, rozhodně však ne přátelském. Společnou obětní hostinou přiznává Lában svůj respekt k Jákobovu Bohu, kterého si bere za svědka.


EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 11, verše 1 - 15 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Jan Křtitel, svérázná prorocká postava, netradičně a neskladně zvěstující příchod mesiáše, je uvězněn. Člověk, který mesiáše symbolicky pokřtil, je uvržen do neútěšných a neradostných podmínek starověkého vězení. A mesiáš – Ježíš – nereaguje. Jan slyší o Ježíšových činech, z nichž každý je sám o sobě potvrzením mesiášské identity, průkazem původu – a s hořkostí se ptá, zda je skutečně mesiášem (lze za tím cítit: pokud jsi, proč jsem ve vězení?). Odpověď odeslaná Ježíšem Janovi lapidárně shrnuje průkazy mesiášství a obsahuje jemnou výtku. Učedníkům pak Ježíš Jana představuje jako prorockého velikána a vysvětluje, že násilí je přirozenou obrannou reakcí zastánců tradičních pořádků na novozákonní zvěst.

I dnes sedí v žalářích světa a žalářích svých problémů desítky tisíc Janů Křtitelů. I dnes, když důvěřujeme Bohu, často počítáme ztráty. Ani Janům Křtitelům 21. století se nevyhýbají nemoci, úrazy, vězení, nedostatek. I oni se mohou s hořkostí v hlase ptát jako tehdejší Jan – a může se jim dostat stejné odpovědi obsahující jemnou výtku. Důvěra projevovaná Bohu není životní pojistkou, úrazovou pojistkou, není výhodnou obchodní zakázkou. Její důsledky se projevují i žalářem, i bídou – je těžké žít realitou důvěry a vnitřní integrity v iluzorním světě výkonu a vykořeněnosti.

Jeden poněkud barvotiskový církevní příběh hovoří o severoamerickém misionáři vracejícím se z celoživotní misie v jihoamerickém ghettu zpět na rodnou Floridu. Shodou okolností s ním (je to samozřejmě jen ilustrace) na lodi pluje rocková hvězda, která přijíždí z několikaměsíčního jihoamerického turné. V přístavu jsou namačkány davy lidí, držících transparenty s nápisy „Vítej doma!“. Misionář si s pocitem mírné křivdy povzdychne, vzápětí slyší tichý Boží hlas: „Já vím, ale ty ještě nejsi doma“.

Možná máš pocity Jana Křtitele, přikován ke každodennosti, utloukán televizí, žalářován ve světě výkonu, zábavy a svobody, se srdcem u Boha a hlavou v kanceláři, s obavou o děti a štván děsem z bídy. Důvěra se nevyplácí, důvěra se prostě žije. Podstatné nejsou mříže, ale obloha za nimi. Ještě nejsi doma.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑