Toulky Knihou XXVI. – O DEJA VU, UČEDNÍCÍCH A CÍRKVÍCH (Gen 29 a Mt 9,35-38; 10,1-4)

Trabant 26. 3. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 29 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Jákob překoná pustinu a přichází do země, odkud kdysi odešel jeho pradědeček Terach (podotkněme pro pořádek, že město Ur je ovšem ještě velmi daleko). Svět je malý a rodiny se v něm potkávají tehdy stejně jako dnes – a tak se Jákob dostává pod střechu svých příbuzných, pod střechu Izákova švagra Lábana. Protože nepřichází na návštěvu, ale utíká před bratrovým hněvem, uvolí se sloužit za Lábanovu dceru Ráchel sedm let. A protože jsme ve starozákonní době a orientální kultuře, může se docela snadno přihodit podvodná záměna nevěsty a podvedený ženich může docela pochopitelně uznat tchánovy vysvětlující argumenty – zvlášť, když nadále touží po Ráchel, není si jistý, zda sedm let postačilo Ezauovi k tomu, aby jeho hněv vychladl, a standardní mnohoženství umožňuje nápravu.

Slouží tedy Jákob u Lábana ne sedm, ale čtrnáct let. Lea se mezitím rozrodí, zatímco Ráchel zůstává neplodná – můžeme jen spekulovat, nakolik je za plodností jedné a neplodností druhé Boží zásah, jak se nám text snaží naznačit. Bůh však nejedná podle našeho srdce – kde bychom očekávali syna z konečně naplněné čisté lásky Jákoba a Ráchel jako hollywoodský happyend, přichází Ráchelino zavřené lůno a jedno dítě za druhým z klína nemilované Ley. Bůh totiž nechodí po zatáčkách našich cest, vnímá naše životy z jiné perspektivy – a vybavuje nás pro to, co nás čeká za obzorem, i když tomu nerozumíme a zdá se nám to nespravedlivé.

Občas je zajímavé přeložit jména starozákonních postav – například Lea lze přeložit jako „Divoká kráva“ a Ráchel jako „Ovce“. Závěry však z toho činit nedoporučuji :-)

Podvodník Jákob se setkal s podvodníkem Lábanem a Lea podvedla s otcovou pomocí sestru Ráchel velmi podobně, jako Jákob podvedl s matčinou pomocí bratra Ezaua. Mnohdy se nám v životě přihodí podobné deja vu – a nemusíme žít ani ve starověkém Orientu.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 9, verše 35 – 38, a dále KAPITOLA 10, verše 1 - 4 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Bída světa, kterým Ježíš prochází, je jen malým vzorkem bídy celého světa. Na každém kroku se lze setkat s pokřiveností, podvodem, zlobou, nemocí, smrtí – v prvním i dvacátém prvním století. Mesiáš – Ježíš má čas vyměřen od jordánského křtu ke golgotskému kříži. Nemá-li jeho příchod jen krátce zazářit ve tmě a znovu ponechat svět černé budoucnosti, nesmí působit jako pochodeň – ale jako semeno. Krátké vlomení Božího času „kairos“ do lidského času „chronos“ (v Toulkách Knihou jsme si již tyto pojmy vysvětlovali) zanechá po sobě v lidském světě klíčící rostlinky Božího světa – lidi, kteří ponesou jiskry z násilně uhašené velké pochodně do svého okolí.

Stop. Nutně zde musí zaznít: nehovoříme o církvi. Lidé, kteří ponesou zvěst o Božím čase vlomeném do času lidského, Ježíšovi učedníci/následovníci, nemají pranic společného s konstantinovskou církví vstupující do manželství se státní mocí, se středověkou církví pořádající křížové výpravy a fanaticky umlčující nepohodlné ohněm, ať již pálí v Kostnici Husa či v Ženevě Serveta, s novověkou církví kolaborující s Třetí říší a mlčící ke genocidě, s církví tahající se o majetek a utopenou v sebelítosti.

Nemylme se – i když je církev užitečným institucionalizovaným prostorem pro vertikální přenos křesťanské zvěsti napříč časem (a vykazuje v tom chvályhodné úspěchy a schopnost teologické reflexe), i když je církev užitečným institucionalizovaným prostorem pro horizontální přenos křesťanské zvěsti napříč společností (a vykazuje v tom chvályhodné úspěchy a schopnost sociální reflexe), dvanáct učedníků z dnešního textu není prvními reprezentanty církve – ale prvními reprezentanty křesťanů, rozuměj kristovců, tedy následovníků Ježíše Krista (výraz křesťan nepochází od slova křest, ale od jména Kristus), ne následovníků – institucí, ale následovníků – osob; a jen souhrn těchto jednotlivců, osob je skutečnou církví. Omlouvám se za komplikované souvětí, ale bylo na místě tuto větu vychrlit, na tak tenkém ledě je nebezpečné udělat tečku – mnohý by za ní již nemusel pokračovat ve čtení.

Učedník z dnešního textu nemusí nutně mít novozákonní jméno. Může se jmenovat třeba Jan Hus z Husince u Prachatic nebo František Vomáčka z Horní Suché u Havířova, patrně bude členem některé církve, ale tím podstatným a odlišujícím znakem od neučedníků a nenásledovníků (kteří mohou být ovšem mnohem zasloužilejšími členy mnohem zasloužilejších církví) je postoj důvěry vůči Bohu – protože učedníka a následovníka si vybírá a pověřuje Bůh, ne církev, ne stát, ne lidé.

Žeň je velká, dělníků málo. Přesto i v šestimiliardovém davu živých klasů valících se po ulicích měst a vesnic dvacátého prvního století jdou lidé, kteří drží v ruce srp či kosu a shromažďují kolem sebe úrodu pro Boží kairos. Dokonce i na těch polích, kde církevním kombajnům dávno došla nafta a náhradní díly, ušel vzduch z pneumatik a utekla obsluha.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑