Toulky Knihou XXV. – O ÚTĚCÍCH, DEMONSTRACÍCH A MANIFESTACÍCH (Gen 28 a Mt 9,18-34)

Trabant 17. 3. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 28 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Pro starozákonního člověka Izáka má provedený tradiční ritus požehnání prvorozenému větší váhu a platnost, než malý lidský podvod Jákoba a Rebeky. Potvrzuje Jákobovo požehnání tím, že jej posílá pro budoucí ženu do stejných míst, ze kterých jemu kdysi Abraham nechal přivést Rebeku. Plní tak rovněž (ať vědomě či nevědomě) Rebečin plán na záchranu Jákoba před Ezauem – plán, na jehož základě se má Jákob uklidit na nějaký čas do dalekého ústraní, než Ezaův hněv vychladne a zjaloví.

Jákobův odchod z otcovského domu je neplánovaným důsledkem „upřímného komplotu“, který z dobrých důvodů, ale naprosto zbytečně „ušili“ Jákob s Rebekou na Ezaua, s využitím Izákova stáří. Namísto převzetí otcovy domácnosti, otcova hospodářství, utíká Jákob od rodiny do pustiny, nezajištěn, nepojištěn, sám. V noci se mu ovšem dostane stejné zkušenosti, jako jeho otci Izákovi i dědu Abrahamovi: mluví s ním Bůh. Ten Bůh, který je s nimi již po tři generace. Ten Bůh, který vyvedl Terachův rod z kaldejského města Ur a přivedl na kanaánskou vysočinu, z níž nyní Jákob utíká.

Jákob je ujištěn o tom, že Izákovo otcovské požehnání prvorozenému je skutečně platné, že se splnil jeho dětský a jinošský sen – stal se pokračovatelem rodinné náboženské tradice, Božím partnerem.
Výsledek Jákobovy prvorozenské mise je tristní – Ezau se rodině odcizil, otec Izák byl podveden nejbližšími, matka Rebeka připravena o přítomnost syna, on sám je ztracen v pustině, osamocen v chladném vesmíru starozákonního světa, kde uspěje jen rod, osamělý jednotlivec se dříve či později stane potravou nebo obětí. Bůh však nemá ve zvyku hodnotit výsledky – hledí k pohnutkám. Jákobův zápal pro prvorozenství jako pověření k duchovnímu správcovství rodiny šel sice klikatými cestami lidské zbrklosti – ale nebyl veden zištností, touhou po moci nad rodem, byl upřímný a ryzí.

I dnes, stejně jako tehdy, můžeme i my, stejně jako Jákob, zaslechnout na konci cesty, na dně, ve chvíli, kdy nás naše kombinace dostihly, předstihly, obklíčily a hrozí zadusit, překvapivě slyšet nečekané Boží ANO k našim zmateným životům, zmarněným příležitostem, zahozeným flintám. Leccos se nám v životě nemusí povést, počítáme ztráty, zahlédneme dno. Na svůj životní účet s obavou píšeme do kolonek Má dáti – Dal a stále roste záporná bilance, propadáme se do červených čísel. Tolik jsme chtěli – a tak málo dokázali! Bůh však nepodtrhuje sloupce čísel a neporovnává součty, neztrácí čas účetnictvím, nemá klotové rukávy, nenosí v kapse kalkulačku. Nehodnotí životy podle kubíků, metrů, majetku, úspěchů, zkrátka výkonu. Hledá především pohnutky, zajímá jej to, nad čím my jen mávneme rukou, protože to nelze zvážit a změřit.

A tak, stejně jako Jákob ve studené noci v orientální pustině, s kamenem pod hlavou a zmatkem v hlavě, můžeme i my ve svých ložnicích, na nemocničních lůžkách, s hlavou třeba v dlaních nebo v jednom kole, slyšet konejšivé Boží ANO k tomu, z čeho na nás dlouhá léta křičí bolestivé NE.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 9, verše 18 - 34 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Opět čteme novozákonní příběhy uzdravování. Nemůže nás nenapadnout otázka: Kolik bylo v Izraeli toho roku rodičů, jimž zemřelo dítě? Proč zrovna Jairova dcera byla uzdravena a stovky dalších, kolem jejichž příbytků Ježíš nešel, zemřely? Kolik procent izraelských slepých mělo to štěstí, že se ocitli v Ježíšově blízkosti? Kolik procent nemocných izraelských žen se dostalo k Ježíši na délku paže?
A co „zahraniční“ nemocní, slepí, předčasně zemřelí?

Nenechme se svést spravedlivým zápalem: Ježíš nepřichází na staré zarostlé hřiště 3. kapitoly První knihy Mojžíšovy, kde kdysi do vlastní branky vsítili krutý gól Adam s Evou proto, aby to staré hřiště rozbořil a zrušil. Přišel vyrovnat match, dát naději, demonstrovat sílu odepsaného mužstva. Demonstrovat, že prvním selháním nebylo osudově rozhodnuto navěky a navždy, že inkasovat může i druhá strana. Přišel demonstrovat naději, aby vzbudil a povzbudil důvěru. Je to jako v chemii, když demonstrujeme přítomnost prvku vývinem kouře. Netřeba demonstrovat tisíckrát znovu, netřeba spotřebovat světové zásoby prvku k demonstračním pokusům. Uzdravení Jairovy dcery není koncem nadějí ostatních rodičů neuzdravených zemřelých dětí žijících v kterémkoliv století kdekoliv na planetě – je naopak začátkem skutečné naděje, demonstrací budoucího vítězství pro všechny dnes plačící.

Demonstrace vyvolávající důvěru nachází odezvu v manifestaci důvěry – v ženě, která se tajně a s důvěrou dotýká Ježíšova pláště, protože je kvůli své nemoci nečistá a nemá právo vyjít mezi lidi, natož Ježíše oslovit, ani se jej dotknout. Důvěra, se kterou žena realizuje riskantní podnik a vystavuje se možnosti krutého veřejného potrestání, je manifestací důvěry – a přesnou přihrávkou ve hře o všechno.

Někteří z nás i dnes demonstrují, někteří manifestují, někteří si ťukají na čelo v ulitách, kterým říkají jistota, z bláta, kterému říkají kámen.
Na starém, zaprášeném hřišti ještě nezazněl závěrečný hvizd. Ještě se hraje.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑