Toulky Knihou XXIII. – O BIOLOGICKÝCH OTCÍCH, ŠACHOVNICI A EXEKUTORECH (Gen 26 a Mt 9,9-13)

Trabant 2. 3. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 26 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.
Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Izákův otec Abraham slyšel Boží výzvu, aby putoval z kaldejského velkoměsta krkolomnou cestou na nepříliš atraktivní kanaánskou vysočinu – a vyšel. Nadešla chvíle, kdy také Izák, Abrahamův syn, slyší Boží výzvu, naprosto odlišnou: „Zůstaň zde“!

Zatímco Abraham měl na Boží výzvu opustit rodný Ur a putovat přes tisíc kilometrů daleko, Izák má naopak na Boží výzvu (a navzdory regionálnímu hladu) zůstat na místě, kde se narodil. Podobně je to s námi. Někdo slyší ve svém životě povolání k vyjití na cestu, jiný výzvu k setrvání na místě. Cesta i setrvání mají svá úskalí: kdo v životě spíše putuje, snadno sejde s cesty, zakopne, přijde k úrazu; kdo v životě spíše sedí, musí si dávat pozor, aby mu nekornatěly cévy a nepřibývaly kilogramy. Přesto má cesta i setrvání svou cenu, nevybereme-li si je z vlastního rozhodnutí, nýbrž v odpovědi na Boží zavolání.

Poutník Abraham i usedlík Izák podléhají strachu naprosto stejně. Jeden jako druhý vyslechnou Boží zaslíbení a ujištění – a vzápětí dají najevo fatální nedůvěru vůči Bohu tím, že ze strachu před lidmi vydávají svou ženu za sestru. Abraham tak jedná v Egyptě a stejnou chybu opakuje u abímeleka, lokálního pohlavára. Izák neváhá učinit totéž. Přesto Abraham i Izák vycházejí ze svých chyb bohatí, uchránění a s nedotčenými manželkami. Bůh totiž nečeká na lidská uklouznutí a nepočítá je, nevrší čárky na účtence našeho života. Přes nesčetná uklouznutí a mnohé pády vede klikatá cesta k důvěře. Dítě důvěřuje rodičům samosebou, z principu. Příběh Adama a Evy však rozehrál partii, v níž je Bůh jen naším „biologickým otcem“. V této partii jsme pěšáky světa na šachovnici času, kterými náš adoptivní otec, ten prastarý ďábelský zahradník, velkoobchodník s ovocem rozhodnutí, hraje šílený souboj o nás proti našemu biologickému otci. Proto se musíme důvěře Bohu učit, nenarodili jsme se s ní – a proto nezáleží na počtu a okolnostech našich uklouznutí, ale na výsledném tahu, kdy se černý pěšec rozhodne stát bílým a nic na světě jej od toho neodradí, protože důvěřuje ruce, která tahá bílými figurami na druhé straně nesmírné šachovnice.

Izákova rodina se stává úspěšnou a úspěch se neodpouští ani ve starozákonní Palestině. Vznikají zástupné spory o studny, o vodu, nejdůležitější komoditu. Izák prokazuje nadhled a trpělivost a znovu slyší Boží ujištění.

Abrahamův život byl plný dobrodružství, plný zvratů. Život Izáka se naopak jeví jako klidný, pozvolný tok. Nenechme si vnutit přesvědčení, že akce je víc, než trpělivost nebo naopak, že jednobarevné je vkusnější než pestré. Bible je nepřebernou mozaikou příběhů právě proto, že i lidské společenství je nepřebernou mozaikou – a i život každého z nás je složen z nejrůznějších střípků.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 9, verše 9 - 13 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.
Celník – to bylo v novozákonní době asi podobně důvěryhodné a ctěné povolání, jako dnes exekutor.
Celník vybíral poplatky pro okupační mocnost, Řím. Byl zrádcem národa, zaprodancem. Když Ježíš prochází kolem celníka Matouše, vyzve jej k následování – on vstane od dobře rozběhnuté živnosti a jde za Ježíšem. Jednoduchá situace, jednoduchá zápletka – nečekané rozuzlení. Kolik přihlížejících by si vsadilo, že celník vymění výnosnou trafiku za nabídku účasti na nábožensky pochybném a ekonomicky nejistém podniku?

Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Ve smyslu příběhu, do nějž nás postrčil prohraný zápas pod stromem poznání, není zdravých jedinců. Kdo patří k (dnes více než šestimiliardové) partě adamů a ev, je z podstaty věci chronicky nemocný. Přesto máme tendenci namlouvat si, že jsme zdraví – a tato tendence je více doma v kostelích než v exekučních kancelářích.

Proklínaný exekutor Matouš si zřejmě pořádně uvědomoval, kde a jak je nemocný – a Ježíš se mu zřejmě jevil jako lékař se správnou atestací. Okolní zbožní si naopak dál úspěšně nalhávali, že jsou zdraví. Zdraví podle evangelia ovšem nesouvisí s poklepáváním po ramenou, s bitím se v prsa, se sebespokojeností. Zdraví podle evangelia má jednoduchý vzorec: „Pojď za mnou.“ „ Jdu.“.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑