Toulky Knihou XX. – O JESKYNÍCH, OCEÁNECH A SKLENICÍCH (Gen 23 a Mt 8,23-27)

Trabant 11. 2. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 23 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Údaj o délce života Sáry je ojedinělý – nikde jinde Bible neuvádí věk ženy. Není to z galantnosti, spíše proto, že ve starozákonním kulturním okruhu žije žena svůj život ve stínu muže. Sára však tvořila s Abrahamem pár, který (přes všechna selhání) osvědčil svou důvěru vůči Bohu v zásadních věcech a zásadních chvílích a vydobyl tak pro své potomky pevnou základnu, postavil pro ně pomyslný maják, stal se směrovkou.

Když Sára zemřela a Abraham ji oplakal, přednáší Abraham svým sousedům, majitelům půdy, žádost o odprodej hrobu pro Sáru, rozuměj: vhodné pohřební jeskyně. Všimněme si toho dialogu. Abraham: „Jsem tu u vás jako host a přistěhovalec. Prodejte mi hrob, abych mohl pohřbít manželku.“ Sousedé: „Slyš nás, pane. Jsi tu mezi námi jako kníže Boží. Pochovej svou ženu v nejlepším z našich hrobů. Nikdo z nás ti neodepře svůj hrob, abys mohl zemřelou pohřbít“.

Praotecké příběhy nás učí: Na tomto světě jsme hosté a přistěhovalci. Žijeme-li své životy v perspektivě Božího království, nejsme se světem kompatibilní, jsme jiní: příliš naivní, příliš slušní, příliš ohleduplní. V soutěži o sebezajištění jsme odsouzeni k prohrám, neumíme shrabovat, hromadit, sklízet z cizích polí. Přesto nemusíme být za retardované prosťáčky. Máme-li jasno o směru svého života, lidé kolem nás si toho všimnou a budou si (samozřejmě ne všichni) možná vážit vnějších projevů naší vnitřní důvěry vůči Bohu. Abraham je představen jako schopný hospodář a odvážný muž. Byl by si vydobyl své místo na slunci i v kanaánském prostředí. Daleko více však stál o vydobytí důvěry vůči Bohu. Vítězstvím v boji o důvěrný vztah s Bohem získal i uznání okolí a pootevřel svým sousedům dveře k jejich vlastnímu smysluplnému přemýšlení.

Někdejší Abram odešel z jistoty kaldejského velkoměsta do nejistoty kanaánské Vysočiny. Stal se Abrahamem, postavil svůj život na důvěře vůči Bohu. Na konci života mu přesto nepatří víc půdy, než jedno maličké pole s pohřební jeskyní. Svůj život však neprožil nadarmo. Přistěhovalec z dalekého města a vzdálené kultury se stal majákem, směrovkou a příkladem víry - důvěry nejen svým sousedům, ale i nám, Středoevropanům 21. století.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 8, verše 23 - 27 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.
Příběh utišení bouře je častým motivem básní, písní a častou předlohou náboženských obrazů. Možná nám ovšem unikají některé souvislosti skryté mezi řádky kratičkého příběhu.

Zatímco na jezeře zuří bouře, Ježíš v lodi klidně spí. Učedníci bojují se svým strachem, který je postupně přemůže, takže vzbudí Ježíše, on slovem utiší bouři a napomene je z malověrnosti. Každý z nás může vidět paralelu ve svém životě. Kolikrát se nám zdálo, že na nás doléhají kruté okolnosti, náš život se zmítá v bouři, jistoty padají a Bůh mlčí? Kolikrát jsme si připadali Bohem zapomenutí ve víru nebezpečných zmatků? Proč si Bůh leží na poduškách lodi a tvrdě spí, zatímco nás bičuje déšť a zalykáme se vodní tříští? Nejhorší bouře našeho života je z nadhledu věčnosti jen bouří ve sklenici vody. Co je pro nás obrovské jezero, je z Božího nadhledu sklenice. Jako my ponecháváme malé děti jejich hrám, připraveni zasáhnout, až když zahrozí úraz nebo jiná škoda, protože hra naše děti vychovává a tříbí, tak často jedná i Bůh s člověkem. Právě z bouří vybičovaných do krajnosti a pak jednoduše utišených slovem se rodí důvěra.

Co si odnést z příběhu utišení bouře? Předně nezapomeňme, že co se nám jeví jako ohrožující bouře, může být cesta k důvěře. Dále si pamatujme, že naše oceány mohou být pouhými sklenicemi. A že vytrvat v bouři na lodním můstku navzdory strachu má smysl i tehdy, když nás vlny nakonec smetou. Bůh je pánem nejen nad bouří, je i pánem nad hrobem. Důvěra vůči Bohu zahrnuje možnost: „i kdyby ne…“. Ale o tom jindy.

Těším se na vás příště!
Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑