Toulky Knihou XVII. – O SELHÁNÍCH, VÝZVÁCH A DŮVĚŘE (Gen 20 a Mt 7,15-28)

Trabant 18. 1. 2015

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 20 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Jako bychom to už někde četli… Ano, Abraham se na abímelekově území (abímelek je titul kananánského lokálního vládce) chová naprosto stejně, jako když před lety sestoupil do Egypta. Tehdy, ještě jako Abram, ze strachu před faraónem zapírá své manželství se Sáraj, dnes jako Abraham ze stejného strachu zapírá své manželství se Sárou.

Abychom docenili smysl tohoto textu, musíme se přinutit odhlédnout od kulis příběhu a nechat se oslovit spíše jeho dějem a souvislostmi. Neměla by nás tedy trápit otázka, čím byla Sára, která rozhodně měla nejlepší léta za sebou, pro lokálního patriarchu tak atraktivní. Nepravděpodobnost kulis, navíc viděná optikou o mnoho staletí mladší, neovlivňuje přece dění na jevišti.

Proč se zde předvádí opakovaná zápletka, navíc v nepravděpodobných kulisách?

Když Abram opustil Cháran a přišel do Kanaánu, nedůvěřuje zcela Bohu, který jej tam přivedl a rozhodl se ze strachu před hladem sestoupit do Egypta (můžeme o tom číst v jedné z dřívějších kapitol Toulek Knihou). Strach z hladu vystřídal strach z faraóna. Vydává Sáraj za svou sestru, dojde málem k rodinné tragédii, Bůh zasahuje a Abram se Sáraj vycházejí z Egypta s hojnými dary. Zatímco Abram, jehož vůle byla jistě vyčerpána dlouhou cestou a spoustou nezodpovězených otázek, se třásl před faraonem, vládcem mocné říše, Abraham, plný zážitků s Boží mocí a pomocí, muž, s nímž Bůh „řezal smlouvu“, se nerozpakuje opět vzít věci do svých rukou a sklopit hlavu před místní mocenskou figurkou v bezvýznamné zemičce. Opět zasahuje Bůh, opět Abraham i Sára odcházejí díky tomu bez hanby a s dary. Abraham ani po svém opakovaném selhání nepřestává být mužem, se kterým Bůh „řezal“ smlouvu, příkladem víry.

Kolikrát i my, abramové a sáry 21. století, nepoučitelně opakujeme ve svém životě stále stejné chyby!

Kolikrát jsme ve strachu budovali kolem svých rodin a životů obranná opatření nejen před faraóny, ale i před pouhými abímeleky. Dnešní příběh, ukrytý ve 20. kapitole 1. Knihy Mojžíšovy trpělivě ukazuje, že:
Ani slavná minulost nás nezachrání od neslavné budoucnosti, pokud nezvládneme přítomný strach.
Ani pro opakovaně nezvládnutý přítomný strach nad námi Bůh neláme hůl. Ví, že jsme lidé, ne skály.
Hlavní hrdina této části Bible selhal jako Abram, selhal i jako Abraham. Podstatné v jeho životě ale bylo to, v čem neselhal. I ten, kdo opakovaně selže, je příkladem a hrdinou víry – pokud pevně stojí ve chvílích, kdy jde o všechno.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 7, verše 15 - 28 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Všechny tři části dnešního textu – o stromu a ovoci, o pravém učedníku, o dvou stavitelích – mají naprosto stejný cíl. Mají uzavřít text páté, šesté a sedmé kapitoly tak, jako když vložíte volné listy do desek a zavážete na tkaničku. Jsou místem, z něhož dostává pátá až sedmá kapitola novou perspektivu a tvar.
Mezi pátou až sedmou kapitolou Matoušova evangelia jsme se potkávali s velmi kategorickými texty, velmi silnými vyjádřeními, výzvami. Výzvy těchto tří kapitol pronikají pod kůži, naznačují cesty, z nichž mrazí záda a rosí se čelo. Kdo domyslí výzvy až do důsledků, je zasažen jejich radikálností.

Závěr sedmé kapitoly potvrzuje: ano, to je ono. Tak vypadá život postavený na skále, pravý učedník, plodivý strom. Neúnavný zahradník had, který nás neopouští s rýčem a sazeničkami stromků rozhodnutí, kdykoliv o něco skutečně jde, tady balí fidlátka a mění adresu.

Je ale vůbec možné vystavět svůj život na tak příkré a vysoké skále? Je možné přijmout tak radikální rozhodnutí, žít natolik nestandardně?

Úzká cesta začíná prvním krokem a život na skále se staví od úpatí. Celou Biblí se prolíná zásadní otázka, určená každému z nás: otázka důvěry vůči Bohu. Důvěra vůči Bohu je to jediné, co může člověk postavit mezi sebe a svět, sebe a vesmír, sebe a smrt. Navzdory hadům, navzdory pochybám, navzdory strašlivým otázkám při pohledu na utrpení nevinných, navzdory vlastní slabosti, navzdory svým strachům a stráškům. Důvěra vůči Bohu je to jediné, co nás může přes všechna selhání a pády, odřeniny a modřiny, přes všechny chvíle smíchu i pláče, přes všechny minuty, hodiny, dny i roky provést a přivést k nečekanému poznání, že (aniž jsme si toho všimli) najednou stojíme na konci cesty, v domě na skále a hledíme vstříc nevyslovitelné budoucnosti.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑