Toulky Knihou XIII. – O HODINKÁCH, CHRONICÍCH A JEDNÉ MILIARDĚ (Gen 16 a Mt 6,1-18)

Trabant 24. 12. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 16 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

V předchozí kapitole Abram v odpovědi na svou malomyslnost z bezdětnosti slyší Boží ujištění. Bude mít potomstvo, bude otcem velikého davu vnuků, pravnuků, prapravnuků… Nejen to. Bůh s Abramem doslova „karat b:rit“, doslova „řezal smlouvu“, tedy slavnostně formálně uzavřel závaznou smlouvu, s rozříznutím dobytka a se vším, co se v tehdejší kultuře patřilo. Tam, kde bychom šli dnes k notáři, starozákonní člověk slavnostně rozříznul dobytek a oběma stranám byla zřejmá závaznost takového aktu. Abramovi se dostalo velmi silného ujištění. A tak čeká. Čeká. Čeká dlouho – a jeho žena Sáraj stále nerodí. Abram se tedy na radu své ženy zachová stejně jako dnešní abramové – rozhodne se spoléhat na sebe, protože Bůh zjevně otálí.

MALÉ ODBOČENÍ

Čeština zná jen jeden čas – prostě „čas“. Například řečtina je ovšem všímavější a rozlišuje běžný, lidský čas, kterému podléháme a který ukazují hodinky (označuje jej „chronos“) a čas, který nás přesahuje, čas, který tvoří dějiny, čas, který nelze změřit (nazývá jej „kairos“). Zatímco člověk má propůjčen určitý vyměřený „chronos“, Bůh disponuje mnohem větším a významnějším „kairos“ – a často dochází k tomu, že se Bůh vlomí se svým „kairos“ do našeho „chronos“ a povolává, odvolává, mění – navzdory hodinkám, předpovědím, očekáváním a představám nás „chroniků“.

Abramova žena Sáraj nebere v úvahu, že Boží čas („kairos“) nemusí být stejný jako ten náš, lidský („chronos“). Že „kairos“, ve kterém Bůh dá ženě syna, nemusí být stejný, jako její „chronos“, jako biologický „chronos“, v němž žena ještě může mít dítě. A tak se rozhoduje ten Boží kairos trochu popostrčit – a popostrčí Abrama do lůžka své služky Hagar. Jakmile bereme my, adamové a evy, Boží věci do svých rukou, obvykle se začnou nepříjemně komplikovat. Jako tkanička, kterou by Bůh jen lehce táhnul po podložce, zatímco my se ji snažíme tlačit a docílíme jen několikanásobného esovitého zakřivení, aniž se začátek tkaničky pohne byť jen o milimetr. Abram má syna (který mu nepřinese radost), Sáraj nemá služku (která od ní utekla) a služka nemá ani syna, ani střechu nad hlavou, ani zdroj potravy. Když Sárajiny a Abramovy omyly doženou Hagar na pokraj zoufalství, vlomí se do „chronos“ čtyř postav příběhu Boží „kairos“ a nenechá dojít k nejhorším důsledkům.

Co si odnést z šestnácté kapitoly První knihy Mojžíšovy do 21. století? Že čas má víc podob, než kolik ukazují hodinky. Že i čekání má svou cenu a strach a spěch jsou špatní rádcové. Že ani když si hodně rozlijeme mléko, nemusí ještě nutně dojít k nejhoršímu, protože „kairos“ je víc než „chronos“. Nikdy se ovšem zpět do džbánu nevrátí vše, co jsme rozlili, proto je lépe zbytečně nerozlévat.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 6, verše 1 – 18 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

„Jak“ – to je klíčové slovo dnešního textu. Jak prokazovat dobrodiní, jak se modlit, jak se postit. Ježíš narovnává tři pokřivené prvky víry. Dobročinnost, modlitba a půst se totiž již tehdy staly tak trochu marketingem – tedy: dávám proto, aby všichni viděli, že dávám a kolik dávám; modlím se tak, aby to všichni viděli a slyšeli; postím se tak, aby bylo vidět, jak jsem zbožný. V prvním století se tedy mnozí Židé chovají naprosto stejně pokrytecky, jako mnozí křesťané ve století jednadvacátém. Proto i k nim tehdy i k nám dnes zaznívá: Dobročinnost, modlitba a půst nejsou primárně určeny očím veřejnosti, nemají budovat image křesťana, tedy Kristova následovníka. Dobročinnost, modlitba a půst je dění mezi tebou a tvým Bohem. Nejde o výši daru, délku modlitby, útrpnost postu. To, oč zde běží, je láska k bližnímu, potřeba odpuštění, touha odpustit a radost ze vztahu.

Tři krátké, jednoduché odstavce – a kolik z miliardy matrikových křesťanů svým životem ukazuje, že je pochopilo? I kdyby byly miliardě křesťanů naprosto lhostejné: ty tři novozákonní odstavce nejsou určeny beztvaré miliardě jmen v církevních matrikách, ale jednomu konkrétnímu čtenáři – tomu, který je právě čte, tomu, na jehož všelijak pochroumané „chronos“ z nich dopadne světlá výzva „kairos“.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑