Toulky Knihou XI. – O RODOKAPSECH, JABLCÍCH A JASPERSOVĚ OSE (Gen 13 a 14 a Mt 5,21-37)

Trabant 9. 12. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 13 a 14 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Abram se z Egypta vrací bohatší, než do něj přišel, společně ovšem s Lotem a jeho majetkem (tedy především dobytkem) potřebovali velký životní prostor. Žijí kočovným životem, jejich stáda spásají široké okolí jejich osad, stěhují své sídlo z místa na místo. Docházelo ke zmatkům a sporů, především mezi jejich pastýři (ve velmi podobných situacích se začátkem dvacátého století barvitě vyžívaly rodokapsy situované na americký středozápad). Abram však není rodokapsový rančer, otevřeně si s Lotem promluví, že země je dost velká na to, aby se osamostatnili; Lot ať si sám vybere, kde chce žít on, Abram se pak vydá opačnou cestou. Všechny trumfy má přitom v ruce Abram – je starší, příbuzensky „nadřízený“, zámožnější. Přesto nechá Abram na Lotovi, aby si vybral jako první. Lot zvolí úrodné údolí kolem řeky Jordánu, Abram zůstává v Kanaánu, oblasti méně úrodné, ale oblasti, do které byl Bohem povolán ze vzdáleného kaldejského města Ur. Mezi Egyptem s úrodným povodím Nilu a kaldejským Ur na okraji úrodného dvojříčí Eufrat-Tigris stojí Abram s Lotem na úzkém pruhu mezi pustinami arabského poloostrova a Středozemním mořem, kde vysočina rozděluje jako páteř dva úzké nížinné pásy – povodí Jordánu a mořské pobřeží. Pro člověka, jehož majetkem jsou stáda dobytka, je jistota kvalitní pastvy velkou výhrou. Lot si zvolil zemi ideální pro pastevce, kde nebude závislý na deštích, protože vodu poskytuje řeka Jordán. Abram se tedy vydává na vysočinu, do nejistoty zavlažované ne vždy včas přicházejícím deštěm. Lot se tedy usadí v městské oblasti, v oblasti pevných jistot, Abram vybuduje oltář na vysočině a odevzdá se do Božích rukou v zemi nejistoty.

Čtrnáctá kapitola záhy relativizuje Lotovu zajištěnost - v lokálních bojůvkách se zajištěnost může zvrtnout v jediném okamžiku, jako se stalo Lotovi – s celým jměním je zajat a odvlečen. Abram se svou brannou mocí Lota zachraňuje (tehdejší lokální války by dnes šlo přirovnat spíše k válce pouličních gangů než ke Slavkovu či Borodinu). Abram se při vypořádání s králi (spíše kmenovými náčelníky, z dnešního pohledu), kterým pomohl, zříká svého podílu na kořisti. Odevzdává desátek Malkísedechovi, králi Šálem, knězi Boha Nejvyššího, přinášejícího chléb s vínem, zřejmě kultické symboly. Některé výklady se zde zastavují a konstruují nejrůznější závěry. Nepřipojíme se k nim. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale Trabant nechce hledat klíče k místům dávno zamčeným za nánosem času. Považuji to za zbytečné úsilí, tato místa se v biblickém textu dají spočítat téměř na prstech. Podstatnější pro pochopení zvěsti a pro náš život je, abychom se dokázali vyrovnat s tím, co se z textu i po desítkách staletí zřetelně ozývá a dokázali to pro sebe správně přeložit a přeříkat, než abychom pracně stavěli složité konstrukce, které nakonec stejně skončí v neuchopitelném prázdnu.

Abram v závěru 14. kapitoly odmítá zasloužené bohatství z rukou vděčného sodomského krále. Má totiž zaslíbení jiného, nesrovnatelně většího krále, že On a nikdo jiný učiní Abrama velikým – a Abram je ochoten čekat právě na Něj.

I ve 21. století jsme dnes a denně stavěni před volbu, kudy jít, kam se vydat, co v životě zvolit. Na příkladu dnešního textu a obou jeho postav, Lota a Abrama, můžeme říci: I v pěkném jablku úrodné nížiny se může skrývat větší červ, než si dokážeme představit. I strupaté jablíčko chudé vysočiny může být zdravé, chutné a cenné. Až budeme mít před sebou mísu rozhodnutí, nedejme na první dojem, vzpomeňme si na Lota.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 5, verše 21 – 37 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu pátou od sedmnáctého do dvacátého verše.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Texty dnešního oddílu jsou vždy uvozeny slovy: Slyšeli jste…bylo řečeno…já však vám pravím“. Jak jim rozumět? Už s proroky přichází okolo osmého století před Kristem do starozákonního náboženství nová kvalita. Není tomu tak jen ve Starém zákoně, německý filozof Karl Jaspers si všiml jakési nábožensko-etické osy, procházející tehdy, mezi osmým a druhým století před Kristem, ve stejném období všemi velkými náboženstvími a obracející je od kolektivu k individuu, od formy k obsahu. Ve starozákonní oblasti se tato nová kvalita projevuje právě u proroků – Izaiáše, Jeremiáše a dalších, kteří volají po návratu k obsahu forem, po budování vztahu člověk – Bůh. Ježíšovské výroky dnešního textu tuto novou kvalitu potvrzují a jsou zapracovány do ústavy novozákonního pojetí víry – do páté až sedmé kapitoly Matoušova evangelia, tzv. Kázání na hoře.

Dnes přečtený novozákonní text by nás měl naučit zpochybňovat své zažité závěry, nespokojovat se s naučenou a navyklou kvalitou vztahů a postojů, ale snažit se domýšlet svou osobní etiku dál – ne proto, abychom se výkonem přiblížili jakémusi ideálu, to je Bohu a Bibli naprosto cizí – ale proto, abychom byli připraveni lépe pochopit a podepřít své bližní.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑