Toulky Knihou X. – O SESTUPECH, OTAZNÍCÍCH, ZÁVORKÁCH A ČÍSLECH (Gen 12,10-20 a Mt 5,17-20)

Trabant 1. 12. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 12, verše 10- 20 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.
Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Abram přišel na Boží zavolání z kaldejského Ur tisícikilometrovou poutí přes Cháran do Kanaánu, dnešní Palestiny. S rodinou, majetkem, se vším co měl. Tu „nastal v zemi hlad“. V oné geografické oblasti k tomu čas od času docházelo. Obvyklou nejdostupnější zemí s dostatkem potravin byl pro obyvatele Předního Východu Egypt s jeho úrodným pásem podél Nilu. Častěji ve Starém, ale i Novém zákoně ještě zažijeme, že biblické postavy utíkají do Egypta, nebo alespoň toužebně vzpomínají na Egypt s jeho hojností. Přesto: Abram nebyl Bohem pozván do Egypta, ale do Kanaánu, do Palestiny.

Garantem jeho odchodu z Ur, garantem jeho odchodu z Cháran, garantem jeho pobytu v Kanaánu se prohlásil Bůh. Až dosud Abram vždy uposlechl Boží výzvu. Nyní však na něj dolehl hlad – a zřejmě i Boží mlčení. Snadno se i nám jde po Bohem vytyčené cestě, svítí-li slunce a do zad se opírá vítr. Jakmile však začne silně foukat proti nám, jakmile nás sevře tíseň, strach z budoucnosti, máme hlad, je nám zima, stane se z nás ztrápený lidský otazník, ze všeho kolem na nás křičí obrovský vykřičník a zdá se nám, že Bůh nás zapomíná dát do zachraňující a zajištěné závorky. Nejinak tomu zřejmě bylo s Abramem. A tak, stejně jako abramové 21. století, i ten předvěký Abram volí vlastní cestu, vlastní řešení, utíká z boje, sestupuje do Egypta s alibistickým pokrčením ramen: „Co můžu dělat?“

Jeden strach však přivádí druhý a tak Abram prohlašuje svou krásnou manželku za sestru, aby jej kvůli ní jako manžela nezabili. Sáraj se dostává do faraonova domu jako jedna z jeho „žen“. Že Bůh mlčí ovšem ještě neznamená, že nás opustil. Abrama a Sáraj nemusejí vypít až do dna kalich hořkosti vlastních kombinací, Bůh zasahuje a Abram se Sáraj vycházejí z nepříjemné zkušenosti i hmotně bohatší, než když do ní vstoupili.

Přesto se Abram nepoučí, zopakuje naprosto stejnou chybu o několik let později, dokonce už jako Abraham. A třetici nešťastných rozhodnutí dovrší časem stejným způsobem jeho syn Izák. O tom jindy. Pro nás dnes stejně jako tehdy platí:

Když Bůh mlčí, nečeká od nás, že místo něj do svých životů necháme promluvit strach, ale chce nás naučit esenciální důvěře.

Lepší je hlad s Bohem v Kanaánu, než svévolné nasycení v Egyptě.

Když podlehneme svému strachu a lidství, neznamená to, že Bůh nad námi zlomí hůl – ani když tak učiníme opakovaně.

Když se věci zdají nejčernější, je nám Bůh nejblíže, i když se nám zdá pravý opak.

MALÉ ODBOČENÍ

Všimněme si v desátém verši dvanácté kapitoly: „Abram SESTOUPIL do Egypta“.

„Sestoupit“ je výraz, používaný pro útěk od Boha. Když na jiném místě Bible prorok Jonáš utíká před Božím úkolem, stále sestupuje, sestoupil do přístavního města, na loď, do podpalubí, do ryby. Abramovo „sestoupení“ do Egypta tak svědčí o svévolném opuštění Bohem vymezené pozice.

V názvu Egypt (pochází z egyptského Het-ko ptah = palác ducha Ptahova, pořečtěně Aigyptos = Egypt) je skryto jméno boha Ptaha; jde o zemi Ptahovu. Hebrejské označení Egypta je Misrajim, ojediněle Másor. V tomto jménu lze slyšet jméno obecné; „podmanění“ a „pevnost“. Kenaán byl zemí otevřenou, kdežto Egypt tvořil politickou a kulturní jednotu, sjednocenou říši, uzavřenou hranicemi, stát s pevnou náboženskou ideologií. Některá místa Bible charakterizují Egypt jménem Rahaba, mýtického netvora z rodu Tiámat. Kromě toho i samotný výraz „sestupovat“ vyvolává v jazyce Starého zákona představu sestoupení do hrobu a podsvětí.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 5, verše 17 - 20

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu pátou od sedmnáctého do dvacátého verše.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Ježíšovo vystoupení nevisí ve vzduchoprázdnu. Stejně jako má svůj cíl, má i své kořeny. Ježíš je naplněním Starého zákona, ne jeho zneplatněním. Spousta věcí se jeho příchodem změnila a dále se mění, namísto formy získává na důrazu obsah. Ve starozákonní formě však byl novozákonní obsah po celá staletí přítomen. Jako děti jsme v dětských časopisech vybarvovali obrázky typu puzzle, složené z nejrůznějších čar vytvářejících dílky. Tyto dílky se vybarvovaly příslušnou barvou pastelky, určenou číslem dílku a vysvětlením pod obrázkem. Když jsme se na nevybarvený obrázek dívali, podle čísel nám najednou vyvstala jeho struktura a mohli jsme uhodnout, co bude obrázek po vybarvení představovat. Bez čísel bychom nepoznali nic. Ježíšem „očíslován“ získal Starý zákon pro čtenáře a pozorovatele novou strukturu, vystoupily z něj nové obrazce, stal se plastickým, začal projevovat různou kvalitu různých výpovědí. To chce říct dnešní oddíl – a tehdejší posluchači to pochopili.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑