Toulky Knihou V. – PRVNÍ VRAH A STŘEDNÍK MÍSTO TEČKY (Gen 4,1-16 a Mt 3)

Trabant 26. 10. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 4, verše 1 - 16 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu čtvrtou, od prvního do šestnáctého verše.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na www.biblenet.cz/

Prvnímu páru se narodí první potomek, syn, Kain. Každé chtěné a očekávané dítě je spojováno s nadějemi. Eviny naděje jsou ještě umocněny ne zcela jasným zaslíbením syna jako vítěze nad Hadem (3. kapitola verš 15) a zřejmě proto se raduje slovy: „Získala jsem muže a tím Hospodina“. Znovu připomínám: nechtějme v textu vidět reportáž, záznam skutečných událostí. Ještě stále pokračuje divadelní hra z třetí kapitoly. I když vrchol byl v minulém dějství, hru je třeba dohrát, aby bylo řečeno vše podstatné.

Ke Kainovi záhy přibyl Abel, každý z bratrů se věnuje jinému způsobu obživy: Kain je zemědělcem, Abel pastýřem. Oba přicházejí „obětovat Hospodinu“, oba přinášejí to nejlepší – Kain vybrané plody ze své úrody, Abel ovci. Všimněme si: člověk ztratil každodenní, osobní, důvěrný vztah s Bohem, ale sám v nepřátelském vesmíru, kde jej každou vteřinu ohrožují nesčíslné hrozby, z nichž si stejně uvědomuje jen malou část, žít nedokáže. Jaksi v tichosti, zcela samozřejmě a bez upozornění čtenáře je ve scénáři najednou kultický prvek - oběť, jako by zde byl odjakživa. Naše životy nejsou odlišné – i my volíme mezi fíkovou zástěrkou magie a koženou suknicí náboženství – a bez jednoho či druhého žít v nepřátelském vesmíru nedokážeme, i když si stokrát namlouváme opak a přes sluneční brýle nevidíme, co nám, ač zapřeno, vlaje kolem pasu.

Kain a Abel obětují, Bůh přijímá pouze oběť Abela, Kain bratra zabije. Krvavé scéně předchází rozhovor Kaina s Bohem, kde můžeme číst: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit…“ Pojmy jako dobro a hřích nejsou už tak docela doma ve 21. století a postupně si je budeme muset přiblížit podrobněji. Přesto, přeloženo pro tuto chvíli a pro současné Kainy, Abely, Adamy, Evy, Františky, Anny, Jakuby a Dáši: Nic na této planetě nezůstane dlouho prázdné. Nevyplníme-li svůj svěřený čas rozumně sami, okolí nám do něj přelije svůj obsah. Přepustíme-li otěže vozu svého života okolnostem, přijmeme-li názory davu, splyneme-li s proudem, budeme mít stále iluzi, že jedeme, že život normálně frčí – jen o jeho směru jsme přestali vědomě rozhodovat my.

Jak naloží Bůh s prvním vrahem? Poskytne mu spolu s trestem (je konec s tvým zemědělstvím, země ti přestane rodit, budeš závislý na ostatních a přitom psancem) čas k přemýšlení (kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou). A Kain se usadil v zemi Nódu.

První vrah neslyšel rozsudek smrti. Nezaplatil okem za oko a zubem za zub. Absolutním trestem není možné vrátit život vrahově oběti. Vražda ovšem zasluhuje trest. Není možné, aby neměla zásadní a preventivně odstrašující dopad na způsob a kvalitu vrahova života. Nežijeme ale v černobílém světě, vraždíme z afektu, vraždíme z hlouposti, vraždíme z nepochopení, vraždíme ze špatné výchovy, za války vraždíme slavně a legálně, často s církví za zády. Nikdo nejsme s to posoudit všechny okolnosti vraždy, rozplést všechny důvody, vyloučit všechny omyly. Ani jako lidé, ani jako soudci, ani jako poroty. Vyslovením rozsudku smrti vstupujeme na tenký led, kde člověk snadno získá Kainovy rysy.

MALÉ ODBOČENÍ

Ve čtvrté kapitole se setkáváme s pojmem „hřích“. Tento výraz je masívně zatížený nánosem nejrůznějších nepochopení, často je zneužíván, pro dnešního čtenáře je temný a neprůhledný. O obsah, kontext a dopad pojmu hřích se po staletí vedou učené spory.

Co je podstatné: Hřích je víc, než čin. Hřích je způsob myšlení, který k činu vede. Hřích není čin, ale postoj. Ani vražda nezačíná v rukou, nýbrž v hlavě. Zapomeňme na nejrůznější církevní katalogy hříchů, zapomeňme na pitoreskní hříchy, kdy máme sklon mluvit o dortu v cukrárně jako o „sladkém zahřešení si“. Hřích je věc veskrze vážná a hluboká. Náš hřích je sourozencem hříchu Adama a Evy, kteří si ze stromu poznání dobrého a zlého pod dojmem budoucího zisku utrhli osudovou ztrátu. Hřích je odmítnutí Boží autority nad svým jednáním a životem. Hřích je nedůvěra vůči Bohu, který nejen Adamovi, ale i nám vdechl život. Z nedůvěry není v češtině daleko k nevěře, od nevěry ke zpronevěře – třeba vlastního života, vlastního vymezeného času. Nenaplnit své dny důvěrou znamená odevzdat je nedůvěře. Nenaplnit své dny důvěrou znamená vzdát se jich. Hřích v hebrejštině znamená mimo jiné „minout se cílem“. Bůh napjal luk a střílí šípy jednotlivých úseků našeho života směrem ke středu pečlivě vybraného terče, my mu však nedůvěřujeme a snažíme se odklonit z dráhy letu. Často se nám to podaří. Mnohé šípy už skončily v písku místo v terči. Minuly se cílem. Odevzdaly svou hodnotu prázdnotě a zmaru. A toulec není bezedný.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 3

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu třetí.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na www.biblenet.cz/.

Jan Křtitel není neobvyklá postava. Tehdy (stejně jako dnes) bylo možné občas potkat podobné náboženské horlivce. A právě v judské poušti, která dávala vyniknout jejich odlišnosti. Jan Křtitel má své stálé publikum. Zaujal se svým programem dějinného zlomu, lidé mu naslouchají. Na okraji pouště káže početnému publiku o přicházejícím Mesiáši, Kristu. Pak přijde Ježíš a dá se od Jana Křtitele v Jordánu pokřtít. Jan Křtitel zjišťuje: Ježíš je Kristus!
Křest je symbolika očištění, opuštění starého způsobu života, nového začátku, odpuštění, smíření. Tehdy i dnes je křest vnějším vyjádřením vnitřního rozhodnutí. Ježíš přichází ke křtu a činí tak tečku za dosavadním nazaretským životem tesaře – a zároveň dvojtečku před zodpovědností, službou a utrpením Bohem povolaného Mesiáše. Jan Křtitel káže: „Nastává čas.“ Ježíšův křest je konstatováním: „Právě nastal.“ Pro Jeruzalém i Judsko, pro celý tehdejší i dnešní svět, pro ně – i pro nás. Za dvojtečkou křtu nenásledovala tečka, ale středník kříže.

Tečka je dosud před námi – i před nimi.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑