Toulky Knihou IX. – O CESTĚ DO NEZNÁMA, SOLI A SVĚTLE (Gen 11,31-32; 12,1-9 a Mt 5,13-16)

Trabant 25. 11. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 11, verš 31- 32 A DÁLE KAPITOLA 12, verše 1 -9 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, uvedenou pasáž.
Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/

Abrahamův příběh uvádí nový typ starozákonní literatury – praotecké příběhy. V Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi můžeme sledovat tři základní způsoby víry. Zástupcem „poslušné víry“ je postava Abrahama, zástupcem „trpělivé pokory“ postava Izáka, „vítěznou statečnost“ představuje Jákob. (Později ještě připojíme příběh Josefa jako čtvrtý typ praotecké víry - „záchrannou moudrost“).

Abraham je tedy příkladem poslušné víry. V jeho příběhu se mimo jiné dozvíme, že poslušná víra není slabost, že poslušná víra není laciná a nekoupíme ji ve výprodeji, že poslušná víra není naivní, a že poslušná víra mění situace, okolnosti i okolí.

Na začátku příběhu ovšem ještě není Abraham, ale Abram, který se svým otcem Terachem, manželkou Sárou a synovcem Lotem vyšel z kaldejského města Ur na cestu do kanaánské země. Zní to jednoduše, je to ovšem velká událost. Město Ur patřilo totiž k velkoměstům té doby. Nebylo jistě pro Teracha a jeho souputníky jednoduché rozhodnout se odejít z rodné země, velkoměsta, v němž byli usazeni a vyjít na cestu do velmi vzdálené neznámé země, země bez příležitostí, země jiné kultury, země plné nebezpečí. Ona byla dost nebezpečná již cesta sama o sobě. Bylo nutné obejít poušť, dát se z Ur, tedy téměř od Perského zálivu, na severozápad podél řeky Eufrat, až téměř ke Středozemnímu moři, k hranicím dnešního Turecka, a následně na jihozápad do Kanaánu, dnešní Palestiny. Jen vzdušnou čarou činí tato trasa zhruba 1 000 km, opravdu dost na pěší putování.

Iniciátorem cesty byl zřejmě Terach, který cestou umírá – v Cháran, v místě, kde bylo třeba změnit směr putování a obrátit se k jihozápadu. Občas se i nám v životě stane, že nás někdo přiměje k zásadnímu rozhodnutí, zásadní cestě, a pak nás nečekaně opustí. Daleko zpátky, daleko k cíli. Na půl cestě osiříme. Za námi známá jistota, před námi kdovíco. Od „vzadu“ a „vpředu“ nás dělí stovky nebezpečných kilometrů na mapě nebo v čase. Než se zbrkle rozhodneme utíkat zpět, je dobré vzít rozum do hrsti a nezahazovat zbrkle své původní rozhodnutí do koše, neodepisovat předem jako ztrátu dosud vynaložené náklady. Abram slyší Boží zaslíbení – tam vpředu jsem připraven být s tebou, tam vpředu tě čekají veliké věci. Rozhoduje se v cestě pokračovat. Terach kdysi uvěřil Bohu a vyšel z Ur. Abraham uvěřil Terachovi a šel s ním. Nyní Abram uvěřil Bohu a vyšel z Cháran dopředu, ne zpátky.

Nevím, z jakého Ur jsi vyšel nebo možná máš vyjít ty, čtenáři. Ale když vyjdeš nebo jsi vyšel ze svého Ur, cestou se jistě dostaneš i do svého Cháran. Přeji ti sílu z něj vyjít správným směrem.

Abram přišel do cíle, do Kanaánu. Staví oltář Bohu jako výraz vděčnosti a ubytovává se v nové zemi (má sebou mnohem víc, než dnešní cestovatelé – stáda, celou domácnost s živým i neživým inventářem, veškerý majetek). Jistě si připadá na konci cesty – i když je vlastně na začátku. Ale o tom příště. S Abramem i Abrahamem a jeho rodinou půjdeme na Toulkách Knihou ještě pěkný kousek cesty.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 5, verše 13 – 16 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu pátou od třináctého do šestnáctého verše.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na http://www.biblenet.cz/.

Poté, co Ježíš představil, co má skutečně hodnotu, poté co obrátil myšlení posluchačů od „mít“ k „být“, zaznívají velmi silné věty, které můžeme shrnout jako: „Vy jste sůl země! Buďte tedy slaní! Vy jste světlo světa! Sviťte tedy!“
Všimněme si, koho tímto sdělením Ježíš oslovuje. Zástupy. Všechny, kdo jej v tu chvíli poslouchají, ať už ze zvědavosti nebo z přesvědčení. Nás. Tebe, mne, jeho. Nebudeme-li solí a světlem světa my, koho tím pověříme? Církev, faráře, křesťany, KDU-ČSL, Armádu spásy? V každém z nás je kus Adama, v každém z nás je kus Evy, každý z nás tak trochu otročí hadovi – a každý z nás je přesto volán stát se solí, stát se světlem. Jak, to bude předmětem následujících kapitol.

Těším se na vás příště!
Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑