Toulky knihou, část IV. – KLÍČOVÁ OTÁZKA ZVLÁŠTNÍHO DIVADLA (Gen 3 a Mt 2)

Trabant 20. 10. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 3 (STARÝ ZÁKON)
Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu třetí.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na www.biblenet.cz/" title="http:// www.biblenet.cz/">http:// www.biblenet.cz/

Dnes společně otevíráme klíčové místo. Přicházíme do divadla, v němž předchozí kapitola rozestavila kulisy a dnešní kapitola rozehraje zápletku, která nás bude v podtextu provázet celým dalším putováním na Toulkách Knihou. Dnešní kapitola je naneštěstí opletena spoustou různě získaných představ, předsudků a snadno se nabízejících laciných závěrů. Snad je dokážeme odložit.

Známe to všichni: ráj, strom, had, jablko (všichni si je pod pojmem ovoce samozřejmě představíme), žena. Jednoduchá zápletka, až na to, že had není had a jablko není jablko. Právě klíčoví účastníci tohoto divadelního dění, had a jablko, daleko přesahují rozměr svých úloh. Nebyl by to malicherný Bůh? Žena poruší jeho pokyn, zjevně navedena hadem, utrhne ovoce, zakousne se, podá muži, i on ochutná – a Bůh je za trest vykáže do reality pozemského života se zimou, hladem, nemocemi, strachem a smrtí. Nepřipadá vám to nepřiměřené?

Připomeňme si: jsme v divadle. Nesledujeme reálnou životní situaci, ale zápletku, která nás má pouze přivést k tomu, co chce autor hry obecenstvu sdělit. Hra začala po zvednutí opony, ale to, o čem se hraje, přesahuje daleko za hranice divadla, města, kde divadlo stojí, země, jejímž jazykem herci hrají a času, k němuž patří jejich generace. Hada a jablko potřebujeme vnímat jako objekty patřící k době dávno předtím, než Bůh v první kapitole „na počátku stvořil nebe a zemi“. Zápletka v ráji navazuje na minulá dění, o nichž nic nevíme a podle některých textů později v Bibli jen zdálky tušíme. Postavy Adama a Evy se staly náhle účastníky v dávném kosmickém sporu v okamžiku, kdy se rozhodují ochutnat „zakázané ovoce“ a důvěřovat neznámému hadovi více než tomu, kdo jim vdechl život a kdo pro ně vybudoval svět. Postavením se na stranu hada, který láká Evu slovy: „Budete jako bohové…“ opouští člověk místo, které darem obdržel, jako dítě, které se při rozvodu rozhodlo opustit matku, protože otec naznačil, že on má peníze a on mu nabízí víc. Na stromě poznání dobrého a zlého tak nejen, že nerostou jablka, jak by si myslel Středoevropan. Nerostou tam totiž ani fíky, jak by správněji kalkuloval tamní domorodec. Na stromě poznání dobrého a zlého rostou rozhodnutí. Rozhodnutí vážná a osudová, rozhodnutí měnící život i s jeho kulisami. Odvrácenou tváří svobody je totiž zodpovědnost za svá rozhodnutí.
Důsledek se dostaví záhy: Když Bůh volá Adama, dostávají muž i žena strach a schovávají se před tím, kdo je učinil. Povšimněme si jedné pikantnosti: Poté, co chtěli být jako bohové, zjistili Adam s Evou, že jsou jen naze lidští. Proto se přepásají fíkovými listy. Pro autory textu byl ovšem v jejich čase a kultuře fíkovník především magický strom. Ve strachu z kontrastu vlastního lidství a hledajícího je božství se Adam s Evou utíkají k magii. Ze strachu. Připomeňme si to, až si budeme chtít připnout svou fíkovou zástěrku. Bůh je nakonec (jak jinak) najde, místo zástěrky z fíkového listí jim poskytne kožešiny a vykáže je do reality našeho všedního světa s jeho viry, násilím, nespravedlností, pokřiveností, s jeho děsy a běsy. Na cestu do světa tísně dává Bůh člověku koženou suknici. Na cestu z ráje tak člověka vyprovází první smrt (muselo zemřít zvíře, aby byl oblečen). Místo magie dostává člověk na cestu koženou suknici – symboliku a příslib oběti, která se jednou odehraje na golgotském kříži.

A ve všech následující ch kapitolách Bible bude oscilovat základní otázka nastavená třetí kapitolou první knihy Mojžíšovy: otázka DŮVĚRY. To je otázka, ke které nás autor divadelní hry nazvané 3. kapitola svou zápletkou přivedl. Všechno následující dění mezi člověkem a Bohem se ponese ve smyslu klíčové otázky – otázky důvěry člověka vůči Bohu. V této otázce důvěry můžeme my, Adamové a Evy 21. století dosáhnout většího úspěchu, než naši první prarodiče.

MALÉ ODBOČENÍ

Myslíme si obvykle, že nejpodstatnější ve vztahu člověk – Bůh je víra. Ono české „víra“ má ovšem jen málo společného s původním biblickým řeckým novozákonním „pistis“ a hebrejským starozákonním: „emúná“. Náš pojem víra je výrazně plošší a povrchnější. O „pistis“ lze česky hovořit jako o „důvěře“, ještě zajímavější je ovšem pozadí výrazu „emúná“, odvozeného od souhláskového kořene „m-n“.

Jde totiž o výraz označující například stanový kolík. V prostředí Blízkého Východu té doby ovšem stanovali jinak, než dnes a nepoužívali aluminiové kolíky z Baumaxu. Tehdejší stanový kolík byl skutečný poctivý dřevěný kůl, na špici přiostřený a natolik pevný, aby udržel celou váhu stanu i v silném větru. Proto se také zatloukal velmi hluboko. Takový stanový kůl pak držel v nepohodě celý majetek rodiny, která na něj spoléhala – že nepraskne, nezlomí se, odolá větru a jejich majetek neodletí, nebude znehodnocen.

Jen důvěra v tomto pojetí je skutečnou vírou; důvěra, která překoná nepohodu, důvěra, která vytrvá a nezlomí se ve větru; důvěra, o níž si můžeme bezpečně opřít svůj život.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 2 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu druhou.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na www.biblenet.cz/." title="http:// www.biblenet.cz/.">http:// www.biblenet.cz/.

Unikátní rozměr Ježíšova narození, naznačený již v kapitole první, dostává další impulzy. Označuje jej hvězda, východní mudrci vykonají obětní pouť k jeho kolébce, narození je zasazeno do kulis dávných proroctví, která se nyní naplňují. Nechtějme v tom zahlédnout senzaci, potvrzení, poučení. Smyslem těchto textů je jediné: zdůraznit, že „Ježíš je Kristus“.

Po těchto velkých událostech se Josef usadí v Nazaretu a mezi posledním veršem druhé a prvním veršem třetí kapitoly se rozprostře prázdnota třiceti let. Často bychom po velkých věcech očekávali ještě větší. Mezi velkým a větším ovšem mohou i v našem životě být desítky let čekání.

Těším se na vás příště!

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑