Toulky Knihou, část III. - ADAM, EVA A NAROZENÍ Z PANNY (Gen 2 a Mt 1,18-25)

Trabant 13. 10. 2014

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 2 (STARÝ ZÁKON)
Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu druhou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na www.biblenet.cz/

Druhá kapitola dokončuje téma první kapitoly („na počátku Bůh stvořil…“) a staví kulisy pro kapitolu třetí, velmi důležitou pro pochopení všeho starozákonního i novozákonního dění, které bude následovat. Nejprve se dočítáme, že „Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo“. Sedmý den jako den oddělený Bohem a pro Boha je téma veskrze citlivé, protože se kolem něj v průběhu dějin křesťanské církve vytvořila řada nejrůznějších konstrukcí. Přidržíme-li se textu a doby jeho vzniku, nemělo by nám uniknout, že tehdy sedmidenní týden končil sobotou. V celém Starém zákoně a pro praktikující Židy je dodnes sobota, sedmý den týdne, oním Bohem požehnaným a odděleným dnem odpočinku. Ještě dnes některé menší křesťanské církve trvají na zachovávání soboty jako dne odpočinku, dne, kdy se nepracuje. Jak tedy naložit s textem, který čteme, ve středoevropském prostoru a ve 21. století? Starozákonní lidé a děje představují zvěst o Bohu svému okolí především jako kolektiv (lid, národ) a tím, že se velmi viditelně vymezují, oddělují a odlišují (striktní monoteismus v prostředí mnoha národních božstev, dietní odlišnosti, velmi specifický kult, sobota…) Nový zákon později nastoluje jiný směr – osobní, jednotlivé vyznávání a oddělení se způsobem myšlení, ne vnějšími náboženskými projevy. Křesťanskou neděli bychom tedy neměli vnímat jako den odpočinku na základě 2. kapitoly První knihy Mojžíšovy. Není náhradou starozákonní soboty, ale rozhodnutím novozákonního člověka prožívat radost z evangelijní zvěsti společně, v den vnímaný jako den vzkříšení Kristova. A my dnes, ve 21. století, můžeme překvapivě zjistit, že sobota může být nejen dnem odpočinku, ale i dnem radostného prožívání Kristova vzkříšení, starobylým zvykem naplněným novozákonním, křesťanským obsahem, zatímco neděle se může stát náboženským dnem bez emocí, dnem odpočinku bez odpočinku a bez radosti, moderním zvykem naplněným starozákonním, židovským obsahem.

Korunou druhé kapitoly je stvoření člověka. Velmi podstatné je, že člověk vstupuje na scénu zvláštním Božím zásahem, zvláštním Božím jednáním, ne jako zvíře nebo rostlina. Čtěme ve verši sedmém: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života“. Nejen člověk dýchá – dýchání je vlastní všem živým tvorům, savci mají plíce, ryby žábry, hmyz vzdušnice. Člověku ovšem první nádech předává Bůh – můžeme tomu rozumět jako vyjádření unikátního vztahu, který Bůh k člověku chová. A abychom příliš nezpychli, je dobré si připomenout materiál, ze kterého je člověk podle biblické zvěsti uhněten a který úzce souvisí s naším jménem. Je to „prach ze země“, prostě hlína. Hebrejsky se tento materiál nazývá „adama“ a bytost stvořená z „adamy“ je tedy logicky „Adam“. Adam – tedy „ten ze země“, mírně pejorativně „zemák“, jak to regionálně říkáme o bramborách. Jak často i v 21. století potřebujeme, abychom si uvědomili, že přes naši sebejistotu populace patřící k té bohatší polovině světa jsme přesto jen „zemáci“, i když používáme nanotechnologie, experimentujeme s DNA a létáme do nejbližšího okolí své planety.

Dále si v dnes čtené kapitole všimněme nenápadné zprávy ve verši 9. a dále 16. a 17.: „Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. A Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti. “ Zde jsou ustaveny kulisy pro třetí kapitolu, kulisy, které poslouží hned na prahu Bible k uvedení do reality vztahu Bůh – člověk. Kulisy, které umožní hned na začátku Bible nastavit základní pojmosloví. Kulisy, ve kterých bude mezi řádky vyřčeno základní, nosné téma, prolínající se v nejrůznějších variacích celým Starým i Novým zákonem.

A konečně v závěru kapitoly přichází na scénu žena, Eva. Vztah mezi člověkem a jeho ženou není úměrný vztahům mezi zvířecími páry. Jako je unikátním, specifickým způsobem svého stvoření vyčleněn z živočišného světa Adam – již ne živočich, ale bytost – tak i Eva. Muž a žena jsou stvořeni ne jako člověk, ale jako Adam a Eva, každý zvlášť a jiným způsobem. Na počátku Adama i Evy stojí stejný materiál: „adama“, hlína. Z „hliněného“ žebra Adamova je tu Eva, s Adamem spojená nerozpojitelným poutem, zároveň však unikátní, jedinečně odlišená, svá.

A tak to podstatné sdělení druhé kapitoly pro nás dnes je: Adamové a Evy 21. století, máte svou cenu, i když jste z podřadného materiálu. Pravěký artefakt Věstonická Venuše je jen kus kosti - a kdo z nás si ji může, byť za všechen svůj majetek, koupit? Naše hodnota je dána něčím jiným, než materiálem, z něhož pocházíme.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 1, verše 18 až 25 (NOVÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu první, od osmnáctého do pětadvacátého verše.

Novozákonní texty obvykle nemají souvislost se starozákonním textem příslušného dílu Toulek.

Otevíráme prostě vždy po jednom textu ze Starého a Nového zákona, jak jdou za sebou.

Pokud nemáte Bibli v knihovně, můžete použít on-line text na www.biblenet.cz/.

Narození Ježíšovo souvisí velmi úzce s tím, jak Matouš hned v prvním verši Ježíše označil. Ona „Listina rodu Ježíše Krista…“ totiž uvádí snad nejkratší a velmi staré křesťanské vyznání víry: „Ježíš (je) Kristus“. Kristus, tedy Starým zákonem očekávaný Mesiáš, zachránce. Ten, kdo znovu uvede věci do pořádku, do džbánku sebere námi dávno rozlité mléko. Tento Kristus se nemůže narodit jen tak, jako se rodí potomci Adama a Evy. Věci se pokazily tak neopravitelně a zásadně, že opravit je musí přijít někdo zvenčí, ne z našeho kruhu. A tak se Ježíš rodí z Ducha svatého, z panny Marie, zasnoubené tesaři Josefovi. Jak tomu rozumět? Je tu vůbec třeba rozumět? Není podstatné, jak se dítě Ježíš Kristus technicky narodilo, jak přišlo na svět. Podstatné na této zvěsti je, že to bylo způsobem radikálně jiným, než je běžné. Způsobem, který se jedinečně vymyká. Způsobem, který naprosto právem patří k tomuto dítěti, které je Kristus, a jež bude nazváno Immanuel, Bůh s námi.

Váš Trabant

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑