Toulky Knihou, část II. - NA POČÁTKU STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA

Trabant 4. 10. 2014

Starý zákon a vůbec Bible začínají jako každá kniha první kapitolou. Ještě než ji otevřeme, přece jen bychom si měli krátce objasnit, že mezi běžnou knihou a Biblí existují určité rozdíly, které mají vliv na způsob čtení. Román či novela je dílem jednoho autora, který pečlivě promyslel kompozici a provádí čtenáře rafinovaně sestaveným dějem s cílem něco mu sdělit. Encyklopedie či výkladový slovník je často dílem několika autorů, z nichž každý samostatně zpracovává témata, která si vybral, nebo která mu byla přidělena. Bible ovšem není ani román, ani novela, ani encyklopedie, ani výkladový slovník. Nemá autory, kteří by se pod ni mohli podepsat, autory, jejichž jména bychom četli na přebalu. Biblický text je mozaikou složenou z nejrůznějších prvků pocházejících místy z dávné, ale pevné ústní tradice, staré přes tři tisíce let, místy z dávných spisů, z nichž nejmladší starozákonní datujeme do 6. století před naším letopočtem a nejmladší novozákonní do 2. století našeho letopočtu. Text příslušné biblické kapitoly může být složen z několika vrstev, několika pramenů, několika podání. Autorská označení (např. Matouš, Marek, Izaiáš apod.) označují mnohem spíše typ ucelené sbírky textů, než jméno osoby – autora. Tolik na upřesnění.

PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA (GENESIS): KAPITOLA 1 (STARÝ ZÁKON)

Přečtěte si, prosím, nejprve sami, kapitolu první.

Otevřeme-li Bibli v první větě první kapitoly, dozvíme se zásadní sdělení, které předznamená nejen následující kapitoly, ale celou Bibli: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“. Zde je nutné se chvíli zastavit, protože bez zastávky u první věty bychom v následujících větách a kapitolách zabředli do velmi obtížně schůdného terénu – především pro nás, čtenáře 21. století. V první větě první kapitoly je řečeno „CO“ a ve zbytku kapitoly „JAK“. Budeme-li se soustředit na ono „JAK“, dopustíme se významné čtenářské chyby, díky níž přeslechneme „CO“. Ono „JAK“ totiž úzce souvisí s historicko-nábožensko-kulturním pozadím pravděpodobného vzniku textu (cca 600 př. n. l.) a odpovídá na tehdejší otázky, aniž by řešilo otázky naše, dnešní. Není tedy možné postavit na první kapitole Bible svůj názor na způsob vzniku naší planety, potažmo vesmíru. První kapitola nepředstavuje teorii vzniku světa, neoponuje teorii velkého třesku, není ve sporu s Oparinovými koacervátovými teoriemi, neútočí na darwinistickou evoluci. Vyrovnává se pouze s náboženskými představami své doby, vede boj s těmi, kdo zveličují význam vesmírných těles a čtou z jejich postavení a drah (ve verších 14-19 můžeme mezi řádky číst: „vždyť to jsou světla, ne mocnosti“). Klíčovým sdělením první kapitoly je ovšem první verš: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“. Bible neřeší otázky soudobé fyziky, chemie ani antropologie, nevyrovnává se s evolucí, nepotvrzuje ji ani nezamítá – pouze konstatuje, že na počátku stojí Bůh a jeho rozhodnutí, jeho čin – a následky této skutečnosti se projevují hned v následujících verších. „Země byla pustá a prázdná…“ je český odvar původního hebrejského textu, který používá konkrétní výraz pro děsivou prázdnotu, ze které mrazí, která bere dech, v níž panuje černočerná tma – a do které „I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo“. Do pratmy zmaru a prachaosu zoufalého bezčasí vstupuje Bůh a s ním přichází světlo a za ním následuje řád, v němž věci a pojmy dostávají jasně vymezené místo, vesmír dráhy, člověk prostor. Analogii ke svému životu má každý čtenář právo si domyslet sám.

EVANGELIUM PODLE MATOUŠE, KAPITOLA 1

Matoušovo evangelium je první knihou Nového zákona. Evangelium je řecký výraz znamenající dobrou zprávu, dobré poselství. První kapitola je matoušovskou představou o rodokmenu Ježíše Krista. Je velmi důležité zachytit mezi řádky to, co je sdělováno suchým výčtem často neznámých jmen. Tento rodokmen totiž obsahuje postavy, které bychom tak docela nečekali. Tak například „Juda (měl syna) Farese a Záru z Támary“ je starozákonní příběh z 1. Knihy Mojžíšovy, 38. kapitoly. Juda nechtěl splnit svou povinnost ke své ovdovělé snaše Támar (nedal jí svého dalšího syna), ta se uchýlila ke lsti a v převleku se mu nabídla jako prodejná žena – z tohoto spojení se narodili Judovi synové Fares a Zára. Zarazit by nás měla i jména Bóaz a Obéd („Salmon měl syna Bóaze z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút“). Rút ani Rachab totiž nebyla Židovka a Rachab byla navíc prostitutka (viz kniha Rút a 2. kapitola knihy Jozue). Ani „David král“ není bez zajímavosti – mimo jiné se totiž projevil jako úkladný vrah, aby zakryl svůj nemanželský vztah se ženou svého statečného vojáka (tento starozákonní příběh můžeme číst v 2. Knize Samuelově, 11. kapitole).

Proč jsou tyto skutečnosti zajímavé? Matouš se neštítí uvést v rodokmenu Ježíše Krista lidi, o které bychom si ani neopřeli kolo. Pokud tedy nebyli odmítnuti nevěrný Juda, pohanka Rút, prostitutka Rachab, úkladný vrah David a další rozporuplné postavy, proč by měl být z evangelia a jeho „dobré zprávy“ vyčleněn čtenář, ať je jeho minulost a přítomnost jakkoliv temná?

Těším se na vás příště!
Váš Trabant
 

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑