Tak trochu vzpomínám

emanovotna17 7. 9. 2014

Nejprve jen několik málo vzpomínek - nebude jich mnoho, vždyť jsem úplné začátky činnosti http://www.sedesatka.cz/  popsala nedávno:
http://www.sedesatka.cz/ostatni/pred-peti-lety-182009-spatrila-svetlo-sveta-wwwsedesatkacz


Byl srpen 2009 - zkušební měsíční provoz nové seniorské webové stránky se pomalu blížil ke konci. Již brzy bude spuštěna pro celou republiku - bylo seniorům sděleno. Vlastně nejenom pro ni, ale i pro zájemce z ciziny. Ozvali se z různých konců naší planety Země - ze Slovenska byli nejblíž. Kromě nich i z Ameriky a Austrálie.
Později, po více než třech letech, došlo v sobotu 1.12.2012 ke změně. Od té doby není na seniorské webové stránce stejné logo - brejličky nejsou celé. Takové by se daly jen těžko nasadit na oči a pak s nimi pracovat. Další trochu větší chyba je ale v archivu - tak si určitě archivaci většina uživatelů http://www.sedesatka.cz/ nepředstavovala. Starým lidem sdělit, že se vše bude archivovat a pak nedodržet slovo, to přinejmenším není slušné a ani trochu uctivé. Zůstalo jenom torzo a je to velká škoda.
Ale mnohem smutnější situace nastala v průběhu let. Tekly mi slzy při psaní prvního úmrtí ženy na seniorské webové stránce. Možná jich bylo víc, ale věděla jsem jen o tomto.
Měla jsem obrovskou radost, když jsem náhodou objevila komentář Marcelky = melody. Byla tak mladá. Její nemoc ji zničila. Škoda - tolik toho uměla, tolik nás naučila...
Než jsem se na http://www.sedesatka.cz/ přihlásila, téměř nic jsem na počítači neuměla. Navíc jsem měla obavy, abych toho víc nepokazila, než udělala. Všechno bylo tak nové, tak jiné. Dodnes mám trochu problémy se psaním. Byla jsem dřív zvyklá psávat na psacím stroji s českou, ale i německou klávesnicí. Způsob psaní je na počítači trochu jiný. Nemělo by se do klávesnice ťukat...
Postupně jsem začala objevovat úplně jiný svět. Jednou, nyní je to již dávno, mě zaujalo noční poznávání se se ženou z Oder, s Dankou. Podle náznaků z textu jsem si říkala:
"Tu odněkud znám. Ale odkud? V průběhu svého života jsem poznala tolik lidí. Kam ji mám zařadit?"
Byla jsem tenkrát sama doma. Byla noc - najednou se mi již nechtělo spát. Pokračovala jsem v odpovědích na komentáře. K nám dvěma se přidala i Hanina - členka tehdejší redakce, vlastním jménem Petra. I na její komentář jsem odpovídala. V paměti jsem listovala velmi rychle. Jméno Dany za svobodna se vybavilo, sice trochu zkomoleně, protože v dané vesnici bydlely dvě rodiny podobného jména, ale Dana zajásala. Po tolika letech jsem si vzpomněla. Vždyť již skoro patnáct let tatínek nežije a stařenka mnohem déle - již jednatřicet let se nemám koho zeptat na obyvatele oné vesnice nedaleko Hranic na Moravě.
Od oné noci chodí Danka pravidelně na http://www.sedesatka.cz/. Čte si texty - někdy i něco napsala. Podle toho usuzuji, že jí seniorská webová stránka také pomáhá překonávat zdravotní problémy.
A aby nezůstalo jen u jednoho poznávání se, tak další bylo na srazu maturantů ročníku 1959. Milanův spolužák Evald přesně popsal spolupráci Jedenáctileté střední školy ve Vítkově se stejným typem školy v nedalekých Odrách. A právě v Odrách chodila Danka do střední školy. Mohlo by se napsat:
...jak je ten svět malý.
I radosti z poznávání se nám http://www.sedesatka/ .cz umožňuje. A ještě mnoho dalšího, ale o tom snad až někdy příště.
Není ale moc lidí, kteří najdou odvahu a sdělí své názory veřejně na internetu. O to víc si cením jakéhokoliv názoru člověka, který je ochoten se přidat a napsat.
Dny, týdny, měsíce, roky...tak pokračuje náš život stále někam dál. Nejsme ale ještě natolik staří, abychom zůstali někde v koutku a stěžovali si na své problémy. Moc dobře víme, že věk přináší zhoršení zdravotního stavu. Ale také víme, že se musíme starat o to, abychom byli soběstační co nejdéle. Mozek si cvičíme přemýšlením také o tom, co a hlavně o čem napíšeme ostatním. Jsme si přece dobře vědomi toho, že nám byla svěřena seniorská webová stránka. Víme, že si ji tvoříme my, senioři. Víme, že nám mladí lidé věří a dalo by se napsat s klidným svědomím:
také nám fandí a jsou na naší straně.
Zvládneme to? Uvidíme. Záleží jen na nás, co a jak půjde dál. Zasloužíme si my, senioři, tak velkou důvěru?
V průběhu našeho života jsme získali dost zkušeností, abychom si mohli s různými příjemnými, či nepříjemnými záležitostmi každého dne poradit. Máme určitě také dost různých koníčků a zájmů. Umíme, když chceme, předávat své znalosti dál.
A co poté, když dojde k poruše počítače?
Najednou člověku "něco" moc chybí. Již si zvykl usednout k počítači a pracovat s ním. Jenže nejenom člověk potřebuje občas dohled lékaře, i počítač potřebuje prohlédnout. Pak je člověku trochu smutno. Musí si najít jiný koníček. Přece nebude jen tak lenošit, když si již rozdělil svůj den tak, aby měl na koníčky vymezený volný čas.
Když jsem měla možnost vidět spolužačku pracovat s tabletem, řekla jsem si:
"To bych nikdy nezvládla. Mé neohrabané revmatické prsty nejsou zas tak dobré, aby zvládly práci s malými písmenky na tabletu."
Při nedávné poruše našeho notebooku jsem měla možnost zkusit se naučit aspoň něco na tabletu. A ejhle, ono to docela šlo. Jen jsem musela zpočátku pracovat mnohem pomaleji, než jsem běžně zvyklá. Dalo se psát, jen fotografie mi chyběly, protože byly někde jinde. Ale to je jiná otázka. Měla jsem zbytečné obavy, co kdybych něco pokazila? Vždyť tablet není náš. Je jenom vypůjčen. Ach, ta moje povaha a zcela zbytečné obavy - člověk musí zkusit a pak zjistí, že pokud chce, pak jde skoro všechno.
Každý z nás nemá stejné podmínky k tomu, aby všechno zvládal bez sebemenších problémů. Ale od toho tady přece jsou další lidé, kteří jistě rádi pomohou a poradí.
Kolem nás je v posledních letech hodně nevraživosti. Někam vymizela úcta člověka k člověku. O úctě ke stáří ani nemluvě. Jenže to by bylo téma na hodně dlouhé povídání, kdyby se člověk chtěl a mohl tématem zabývat dopodrobna. Snad někdy jindy, kdo ví, co bude v lidském životě dál?
Záleží na každém jedinci, jak se chová k ostatním. Nezáleží nyní na tom, jestli v reálném anebo internetovém světě. Naše seniorská generace vždycky patřila k těm důvěřivějším. Mnozí z nás se dost zklamali. Nyní patří ke skupině nedůvěřivých a hodně se rozmýšlejí, co a jak udělají.
Ale takový je lidský život - někdy nám na cestě životem připraví jen nepříjemnosti, jindy umí potěšit. My se musíme snažit žít tak, abychom byli spokojeni s tím, co jsme zvládli a čím jsme snad někdy potěšili i někoho jiného. Snad se nám bude dařit na http://www.sedesatka.cz/ i nadále  - kdo ví, jaká bude nová verze a co nám přinese.


Ema Novotná
 

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑