Štědrý večer - třígenerační a s Miou

emanovotna17 4. 1. 2015

V naší rodině se Štědrý den od doby, kterou si pamatuji již jako malé dítě, slavil vždy jako několikagenerační Štědrý den.
V dětství jsme bývali s naší stařenkou - zpočátku každý druhý rok. Tatínek měl ještě bratra. Ten měl jednu dceru - my jsme se domnívali, že je stařenka na Štědrý den u nich...později se tatínek dozvěděl, že většinou bývala doma. Na večeři ji pozvala naše teta - bydleli v jednom statku, který měl tvar "obdélníku".
V dětství jsme netrpělivě čekaly, kdy už stařenka přijede. Její příjezd pro nás byl znamením: blíží se Štědrý den. A jak to vypadalo u nás doma, když konečně Štědrý den nastal?
Stařenka, moje sestra a já jsme se konečně odpoledne vydaly na procházku zasněženým podvečerním Vítkovem...
Byla to nádherná doba - obě dvě jsme se moc těšily a čekaly, jestli nám Ježíšek něco nadělí. Stařenčin vlídný hlas vyprávěl. Její upracované ruce držely naše malé ručky. Dvě stařenčiny zvědavé vnučky pomalu šly se stařenkou ulicemi stmívajícího se města.
Vzpomínám si dobře jen na konec naší procházky - chvíle, kdy jsme se pomalu vracely k naší uličce a stále slyším stařenčina slova:
"Podívejte se, tady byly děti hodné. Stromeček svítí, paprsky září za oknem, děti rozbalují dárky."
Ptaly jsme se, jestli také nějaké dárečky dostaneme. Stařenka moudře odpovídala:
"A byly jste hodné?"
To jsme nevěděly - jen nám bylo líto, že u jiných dětí již byl a k nám ještě netrefil...
A opět moudrá slova stařenčina:
"Nebuďte netrpělivé, Ježíšek toho má hodně a musí si rozmyslet, kdy a jak bude nadělovat. Nesmí přece zapomenout na žádné dítě, aby pak nebylo smutné."
Pomalu jsme přicházely k naší uličce - tam zatím nesvítil stromeček u nikoho. Nevím, jestli se tehdy lidé v naší uličce domlouvali, kdy budou svítit stromečky, ale pro nás to bylo dobré znamení, že na nás asi nezapomene.
Přišly jsme domů a vyprávěly o tom, co jsme cestou viděly. Mnohem později jsme se dozvěděly o tom, jak rodiče mezitím nazdobili stromeček a připravili kapra - ostatní již bylo nachystáno...
Po večeři jsme uslyšeli znoveček - jako děti jsme si ani nevšimly, že tatínek v tu chvíli nebyl s námi. Musel přece zapálit svíčky, zažehnout prskavky a hlavně to nejdůležitější pro nás - zazvonit, abychom se všichni dozvěděli, že Ježíšek je i u nás.
...to byl návrat do dětsví - nyní se vrátím do přítomnosti a jen do nedávné minulosti:
Když jsme začali bydlet v Ostravě, tak se trochu naše Vánoce změnily. Záleželo na tom, jakou směnu manžel měl. Pracoval v nepřetržitém provozu se dvanáctihodinovými směnami. Někdy jsme měli štědrovečerní večeři o něco dříve, protože šel na noční směnu, jindy zase o něco později, když se vracel ze směny ranní. Děti to ale tak nevnímaly...
Štědrý večer jsme trávívali tady v Ostravě, na první svátek vánoční jsme jezdili do Vítkova.
A jak to bylo, když jsme se stali prarodiči?
Máme dva vnuky - nyní již dospělé studenty na vysoké škole. Ale vzpomínám na dobu, kdy byli hoši malí a my jsme s nimi trávívali Štědrý den od dopoledne. Přišli k nám - nejvíc se jim líbilo, když mohli část cesty i jako malí chodit sami a my jsme pak spolu s nimi se šli podívat na obchody, ve kterých se za výlohou pohybovaly různé postavy...
Zastavili jsme se ještě do obchodu, abychom mohli koupit jejich mamince nějaký malý dárek z keramiky. K jejcih našetřeným několika penízkům jsme přidali, aby mohli koupit ten nejhezčí dárek pro svou maminku. Hoši si ho u nás doma zabalili do vánočního papíru a pak nesli domů.
Věděli, že budou u nás dopoledne strojit stromek. Bylo to nachystáno proto, aby jim rychleji uteklo štědrovečerní dopoledne. Mezitím jsme nachystali nějaké jiné úkoly:
někdy šli s tetou do květinářství koupit květiny. Měli jsme známou paní vedoucí - tam se jim líbilo. Vybírali květiny pro maminku, pro tetu Evu a pro mě. Mezitím jsme doma nachystali nějaké menší vánoční dárečky. Když se vrátili domů, nejprve dávali květiny do váz a pak uslyšeli zvoneček. Dědeček zazvonil z jiného pokoje a hoši dostali první vánoční dárečky. Rozbalovali je nedočkavě - zvědavost s nimi zápasila, kdo zvítězí? Nebylo to důležité. Šlo přece o to, malé děti zaměstnat natolik, aby vydrželi čekat do odpoledne. O něco později vynesli s tetou smetí a prošli se chvíli po venku. Tak jsme to opakovali několikrát, podle toho, jak velká byla dětská nedočkavost...
Stromeček u nás byl nastrojen, betlémy rozestavěny - dokonce i stromeček kovový stál nachystán. Jen zapálit svíčky a podívat se na otáčecí stromeček...
Občas zazněla otázka:
"Kolik je hodin?"
Hoši věděli, v kolik hodin máme být všichni u nich doma. Štědrovečerní večeře se konala u nich - všichni jsme se sešli u společného stolu. Po štědrovečerní večeři zazvonil zvoneček a rozdávaly se dárky...
I letos jsme byli všichni společně - kromě vzpomínání na ty, kteří již s námi nejsou, jsem měla možnost vzpomínat při pohledu na fotografii...
Letos je v synově rodině o jednoho člena víc. Jedná se o MIU, která 17.prosince oslavila jeden rok. Syn nám vyprávěl:
"Díval jsem se na všechna mláďata, ale ona si mě vybrala. Přišla ke mně sama a už zůstala. Jen cesta autem k nám domů se jí moc nelíbila."
Měla jsem obavy, jestli letošní Štědrý den u syna zvládnu - bojím se psů a neumím přemoci svůj strach. Dodnes mám na noze "zaznamenáno", jak mě před více než padesáti lety kousl malý pes. Ondřej šel s Miou ven a my jsme přišli k nim domů. Když se za chvíli vrátil i s Miou, brala nás již jako členy rodiny - vůbec na nás neštěkala.
Po večeři se rozdávaly dárky - ani jsem nestačila zjistit, co se přitom dělo. Sledovala jsem Miu, jak si vybrala jeden dárek a pečlivě zkoušela otevírat jeden ze svých dárečků. Trpělivost jí nechyběla - zvládla to a pak ji nezajímalo nic jiného, než obsah prvního balíčku.
Není vůbec nutné se rozepisovat o tom, co kdo dostal od Ježíška. Mnohem důležitější je příjemné prostředí a v pohodě prožitý Štědrý den. Ani při loučení se Mia na nás neštěkala.
...a jsme opět o jeden rok starší - Štědrý den je za námi. Bude-li ještě další - to zatím nikdo z nás neví.

Ema

Foto 91

Foto 92

Foto 93

Foto 94

Foto 95

Foto 96

Foto 97

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑