Starší dopis ....

Bobo 9. 11. 2014

Servus Arpád,
ještě pořád jsem v nemocnici,protože se to nějak zkomplikovalo.Nevím přesně co,lékaři se tváří tajemně,ale upřímně řečeno,je mi to v podstatě fuk,jestli budu tady nebo v starobinci,protože strava je na nic, jako tady, tak tam.Teda,zas tak úplně mi to jedno není.Jednak mám v starobinci ještě nějaké plány s tím jazzbendem,a když ležíš v nemocnici,jak bys přece jen byl o kousek blíž smrti,a já, to je vlastně neuvěřitelné,já bych tady ještě něco rád prožil.Vlastné čím jsi starší,tím víc bys chtěl žít,i když pro to nemáš žádné speciální důvody.A co je nejhorší,čas běží jako splašený.Říká se,že když jseš starý a nemáš co dělat a nikdo tě nepotřebuje,že se čas zastavil.Prdy makový.Čas běží o moc rychleji než dřív.Když jsem byl ještě kluk a jezdil v létě k babičce na vesnici,tak ty dva měsíce prázdnin,to byla epocha,to bylo období,celá éra,skutečně nevím jak to líp nazvat,zkrátka ty dva měsíce prázdnin trvaly z pohledu dnešních dní asi rok.A potom září,zase do školy,a tam to šlo ještě pomaleji.Táhlo se to jako nudle z nosu,ne a ne se dočkat vánočních prázdnin.Naštěstí byly občas uhelné a chřipkové prázdniny,ty jsme si užili.V životě jsem nebyl tak zdravý jako o těch chřipkových prázdninách,vlastně jsme byli všichni zdraví,celá třída,takže dodnes nevím,kvůli komu ty chřipkové prázdniny vlastně byly.Ale byla to paráda,hráli jsme si na ulici,nevím,jestli se pamatuješ na čutec,to byl takovej fotbal,kterej mohli hrát i čtyři.Něco jako nohejbal,ale bez sítě.Hráli jsme to před našim domem,tehdy to šlo,auto se objevilo jenom sem tam.
Často,když jsem neměl co dělat a byl jsem doma za trest,něco jsem provedl,a otec si nejdříve odpásal řemen,zmlátil mě a musel jsem v koutě klečet na hrachu,potom jsem měl domácí vězení,díval se z okna a zapisoval si auta,která projížděla kolem.Někdy když byl provoz hustší,tak jsem si zapsal za hodinu i č t y ř i.Většinou tatrovky.Čas plynul pomalu,nikam nespěchal,měl zkrátka dost času.A když mi bylo jedenáct,uvědomil jsem si,že do školy jsem začal chodit už před pěti léty a zdálo se mi to strašně dávno,jako by uplynulo století, a zároveň jsem byl strašně pyšný na to,že už jsem tak starý,že můžu říct,že něco jsem zažil před pěti léty.Potom nevím kdy,se to začalo zrychlovat a dospělo to do stadia,jak řekl jeden starý doktor tady v nemocnici,starší člověk,ale pořád ještě pracuje,řekl když jsem se mu stěžoval,jak to utíká,Áááno ,Vánoce jsou čím dál častěji.Přesně tohle jsem měl na mysli,ale neumím to tak vyjádřit,přece jen ti doktoři,to je jiná kategorie.I když péče / o stravě jsem již hovořil / tady za moc nestojí.Prý nemají na péči o pacienty lidi.V podstatě by bylo výhodnější,kdyby neměli tolik pacientů,ale nevím,jak by se to dalo zařídit jinak.Arpáde ,příjď mě navštívit,a kdybys přišel,nenos kompoty,mandarinky,ale hajzl papír a normální příbor,protože tady mají jen ty umělohmotné.Končím s pozdravem,který jsem slyšel v jednom starým českým filmu - Buď zdráv.Nóóó,možná se to podaří i mně.
Tvůj Imre.

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑