Soutěž Farma roku - stříbrná příčka

Jiřina 19. 1. 2015

Stříbrná příčka ve Farmě roku 2014 - Farma Hrnčíř

Chovu a výcviku koní se na své farmě pod vrchem Křemešník v tichém prostředí Českomoravské vysočiny věnuje Zdeněk Hrnčíř s manželkou Alenou. Navázal na tradici svého otce, který zde již téměř před půlstoletím založil stanici plemenných hřebců. Kompletně opravená farma s moderními stájemi, krytou jezdeckou halou a 90 hektary luk a pastvin v režimu ekologického zemědělství slouží také jako jedna ze dvou státem uznaných odchoven pro testování a posuzování chladnokrevných koní. Zároveň je častým dějištěm chovatelských akcí. K dispozici je na farmě i zasedací místnost, nově pak apartmán v selském stylu pro potřeby agroturistiky.
Statek rodiny Hrnčířových v malebné vesničce Proseč pod Křemešníkem, který je s tímto rodem spjat již od roku 1840, patřil vždy k největším v obci. Mnozí starousedlíci jej mají v paměti ještě jako statek u Holubů, jímž byl do doby, než se na něj přiženil dědeček dnešního majitele Zdeňka Hrnčíře. Ten je již šestou generací svého rodu, která zde hospodaří. A zároveň druhou, která ze jména Hrnčíř učinila pojem mezi chovateli chladnokrevných a sportovních koní.
Otec Zdeňka Hrnčíře, koňák tělem i duší, založil několik let poté, co bylo jeho rodičům v roce 1957 v rámci kolektivizace znemožněno soukromé hospodaření a museli jít pracovat do nově založeného JZD, při tomto družstvu jezdecký oddíl. Roku 1969 tu začala fungovat stanice plemenných hřebců a v osmdesátých letech pak odchovna chladnokrevných koní pro státní lesy.
Hrnčířovi na koně nezanevřeli ani na začátku devadesátých let, kdy začali obhospodařovat navrácenou půdu, ale v té době se věnovali i chovu skotu, prasat, pěstování brambor a obilnin. V roce 2001 získali oprávnění k provozování zařízení pro testování a posuzování chladnokrevných koní. O šest let později, po smrti svého otce, farmu kompletně převzal mladý hospodář a za pomoci své ženy Aleny ji od té doby směřuje výhradně na chov a výcvik teplokrevných a chladnokrevných koní. Od roku 2010 hospodaří v systému ekologického zemědělství, a to na 90 hektarech trvalých travních porostů.
K výraznému rozvoji farmy přispělo v roce 2007 vybudování kryté jízdárny se stájemi na pastvině za farmou, ke kterému dopomohly dotace z evropských fondů, o dva roky později pak výstavba stáje pro mladé koně o kapacitě 36 míst. Nechybí ani venkovní jízdárna, kolotoč pro šest koní a tribuna. Zmodernizováno bylo i zázemí pro majitele koní a vybudována společenská místnost, díky čemuž je farma častým dějištěm nejrůznějších koňských akcí.
Kapacita farmy je 85 koní, kromě jejich chovu a výcviku (odchov hříbat, výcvik mladých koní, sport a prodej) se věnuje i ustájení koní privátních majitelů, provozuje stanici plemenných hřebců a s ní spojený kompletní servis, nabízí i výuku jízdy na koni a výcvik dětí a mládeže.
Na farmě Hrnčíř funguje již třináct let jedna ze dvou státem uznaných testačních odchoven chladnokrevných koní. Každoročně je zde ustájeno 15 mladých chladnokrevných hřebců, z kterých jsou poté vybíráni hřebci plemenní. Za dobu působení testační stanice na této farmě vyhráli hřebci ze zdejší odchovny osmkrát výkonnostní celorepublikové zkoušky chladnokrevných hřebců.
V Proseči pod Křemešníkem se schází také početná chovatelská veřejnost, a to u příležitosti každoročního jarního a podzimního třídění chladnokrevných hřebečků či jejich zkoušek, konají se zde svody klisen, do budoucna se počítá i se závody. Několikaletou tradici si tu získaly i Hubertovy či vánoční jízdy.
Zdeňku Hrnčířovi se v průběhu několika posledních let podařilo vybudovat zcela moderní farmu, upevnit pozici jména Hrnčíř mezi chovateli koní a ctít selskou tradici, na níž před 25 lety navázal jeho otec. A v neposlední řadě pak být oporou své ženě Aleně při výchově jejich dvou dcer – sedmileté Anety a čtyřleté Denisky. Táta by na něj byl jistě hrdý.
Zdeněk Hrnčíř: V chovu koní je velká přidaná hodnota
Zdeněk Hrnčíř zabezpečuje kompletní chod farmy, jejíž zaměření před sedmi lety vymezil. Věnuje se tedy jak rostlinné, tak živočišné výrobě a výcviku koní.
„Nezastírám, že v nové etapě naší farmy velmi pomohly k jejímu dalšímu rozvoji investiční dotace. I proto tvrdím, že aby venkov ožil, je třeba zajistit lepší podmínky zejména pro menší sedláky. Jedině tak přibyde práce pro lidi v daném regionu a tam také finanční prostředky zůstanou, což by mělo být hlavním smyslem dotační politiky. Tu ovšem u nás natolik ovlivňují velké zemědělské společnosti, že jejím důsledkem je pravý opak. A to i přes jejich opakovaná tvrzení, že tomu tak není. Velmi jsem proto uvítal, když se chovatelé koní prostřednictvím Asociace svazů chovatelů koní ČR sdružili do ASZ, která se jako jediná organizace dlouhodobě snaží hájit zájmy nás – sedláků proti družstevní lobby,“ vysvětluje Zdeněk Hrnčíř a dodává: „Přál bych si, aby třeba i jejím přičiněním mnozí pochopili, že v chovu koní je velká přidaná hodnota. Mimo jiné pomáhá na venkově udržovat klasická řemesla, jakými jsou například kovářství či sedlářství. A také věřím, že budou jednou mnohem více doceněni chladnokrevní koně. Že se v daleko větším počtu vrátí do našich lesů, kde alespoň zčásti nahradí moderní mechanizaci.“
Alena Hrnčířová: Na farmě je mé pevné místo
Nejen výchova a péče o dcery Anetu a Denisu, ale také péče o vzhled farmy a její okolí, veškerá administrativní činnost, výuka jízdy na koni a v neposlední řadě pak starost o hosty v nově otevřeném agroturistickém apartmánu na farmě leží na bedrech manželky pana Hrnčíře – Aleny
„Vztah ke koním jsem měla odmala. Mí rodiče sem jezdili na chalupu a já docházela do zdejšího jezdeckého oddílu, kde jsem se seznámila se svým manželem. A ačkoliv jsem předtím, než se nám narodily dcery, pracovala v kanceláři, už bych se tam rozhodně vrátit nechtěla. Mé pevné místo je tady, na farmě, kde jsem užitečná a šťastná. Ctím starou známou pravdu, že šťastná máma = šťastné děti, což si troufám říci, že u nás platí. S rozvojem farmy přibyly i další činnosti, kterým je třeba se věnovat, aktuálně například provoz agroturistického apartmánu, nemám proto obavu, že bych se tu v budoucnu neuplatnila. A pro naše dcery snad ani lepší místo, kde trávit dětství, nemůže být. Uvidíme, zda i ony jednou propadnou koním,“ říká Alena Hrnčířová.
„Vztah ke koním jsem měla odmala. Mí rodiče sem jezdili na chalupu a já docházela do zdejšího jezdeckého oddílu, kde jsem se seznámila se svým manželem. A ačkoliv jsem předtím, než se nám narodily dcery, pracovala v kanceláři, už bych se tam rozhodně vrátit nechtěla. Mé pevné místo je tady, na farmě, kde jsem užitečná a šťastná. Ctím starou známou pravdu, že šťastná máma = šťastné děti, což si troufám říci, že u nás platí. S rozvojem farmy přibyly i další činnosti, kterým je třeba se věnovat, aktuálně například provoz agroturistického apartmánu, nemám proto obavu, že bych se tu v budoucnu neuplatnila. A pro naše dcery snad ani lepší místo, kde trávit dětství, nemůže být. Uvidíme, zda i ony jednou propadnou koním,“ říká Alena Hrnčířová.

Všechny fotografie jsou rodiny Hrnčířovy. Také ta historická fotografie je z jejich archivu. Tak oral ještě můj otec. To byla tenkrát opravdu dřina, kdy oráč chodil za pluhem, brázda vedle brázdy. Dnešní mladí si takovou práci ani nedovedou představit.

Foto 90

Foto 91

Foto 92

Foto 93

Foto 94

Foto 95

Foto 96

Foto 97

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑