ŠIKANA I DISKRIMINACE je nedostatek lásky

Marta Štablová 14. 10. 2014

ŠIKANA I DISKRIMINACE je nedostatek lásky


Šikana i diskriminace bývá původcem různých závislostí a jiných nebezpečí. Obyčejně se projevuje nevinně. Někdy začíná v rodině, kdy jeden z rodičů, který není schopen se vyrovnat s domácími neutěšenými poměry. Často začíná šikana mezi partnery. V tomto nehraje vůbec roli inteligence. Obyčejně si nesou tyhle sklony ze své rodiny. Jakmile jeden z partnerů podlehne šikaně, stává se peklem i pro jejich děti. Kolotoč začíná. Děti z tohoto prostředí aplikují metody na slabších kamarádech a spolužácích. Pokud se jim to beztrestně pod pohrůžkami oběti začne dařit, pak ve své slabosti spatřují vítězství. Takový vzorek chování najde ve vlastní rodině. Dítě si neuvědomuje, že tím i vynáší nad sebou ortel, který se určitě naplní. Naučí se žít v ponižování, vyhrožování. Pak je přesvědčeno, že je to běžné soužití. Začne používat protiútok na svou obranu. Vžije se do role natolik, že útočí kdykoli a proti všem. Nic nemůže být do nekonečna utajeno. Než se takový jedinec obviní, bývá mnohdy už mnoho trpících. Tyto jevy se nacházejí ve všech generacích. Děti, jež žijí léta v rodině, ve které se praktikuje neúcta a ponižování, jsou do života poznamenány. Pokud šikanuje rodič děti, stává se, že mu nedělá problém psychicky ubližovat i svým starým rodičům. Šikana probíhá formou psychického a mnohdy současně i fyzického násilí. S tím je spojeno i vydírání pod pohrůžkou kruté odplaty. Děti jsou mnohdy nuceny ke krádežím, k pohlavnímu zneužívání, k sexu, k pornografii, k užívání drog, k žebrání. Je ještě řada jiných zakázaných aktivit, které hraničí se zákonem. Těžko se dá odstupňovat co je podlejší a krutější. Zda týrání partnera, dětí nebo rodičů. Není výjimkou, že v jedné rodině jsou tyto praktiky uplatňovány všechny. Dnešní doba není ideální pro jednoduchý život lidí, kterým se nechce pracovat. Jakmile začne scházet něco, na co byli zvyklí, roste agresivita. Stačí, když muži, který se stal nezaměstnaným, začne scházet třeba jen pivo. Nebo alkohol a k tomu cigarety. Bezohledný egoista nebere ohledy, že děti potřebují jíst a musí mít nové oblečení. Neplatí se nájem a inkaso. Rostou dluhy. V krajním případě jsou nápomocni rodiče. Dávají tak dlouho, až se potomek začne na podporu od nich spoléhat. Vydírají do nekonečna, až není co brát. Troufnou si je i bít. Počkají si na jejich penzi a rodiče se stydí žádat pomoc a ochranu. Jestli některé z dětí okouká situaci a má tu povahu, začne používat podobné prostředky k tomu, aby se mělo dobře. A tak jde život jako na kolotoči. Šikana došla už tak daleko, že agresor se nebojí oběť i zabít. Ukřivděným a v mnoha oblastech diskriminovaným dětem se doma nelíbí. Hledají si útočiště jinde. Jestliže uspějí a daří se jim vydírat, pak najdou i zábavu. Peníze mají pro ně větší cenu. Začnou hrát na automatech, kde prohrají vše. Tak to jde stále dokola. Lidé se bojí ukazovat na nebezpečí. Dodnes neexistuje zákon, který by chránil týrané. Rada jak odstranit tuto problematiku, která už zapustila kořeny, nebude snadná. V poslední době se tato problematika začala řešit i v médiích. Je to velmi smutná bolest čím dál většího množství rodin. V rodinách, kde rodiče dali veškerou lásku dětem, prožívají pravý opak odplaty. Snad podlehli omylem svým partnerům. Jejich rozhodování o společném životě je snad rychlým rozhodnutím zpečetěna. Daleko více partnerů žije ve volných svazcích. A mnohdy vystřídají i několik partnerských vztahů. Mnozí rodiče se snaží mladým pomáhat dle svých možností. Však ne málo je takových případů, které se snaží jim oplatit, někdy jen slušným chováním k nim. Poděkování se ani nemusí dočkat. Až mají všeho dost, za pomoci rodičů, stanou se jim rodiče přítěží. Často je slyšet ze strany partnera, od jehož rodiny moc podpory nedostane, že dárcové jim už lezou na nervy. Není vždy dobré přehnaně dávat. To není pravá láska a dobrota. Opak je pravdou. Začínají výčitky, že si je rodiče jednoho z nich snad kupují. Na stáří je někteří už ani nenavštěvují. Dlouho jsem se domnívala, že na vesnicích jsou generační vztahy lepší. Ne jen přímí potomci, ale i jejich děti, mají fígle, jak na prarodiče. Jsou to případy až tragické. Co uděláme my rodiče a prarodiče proto, aby potomkové pochopili, co to je úcta jednoho k druhému? Jak jim vysvětlit, že to, co dělají jiným, je pro jejich děti příkladem? Přímo zrcadlem. Jak se vyvarovat vydírání, která bývají i v krajních případech i

tragická? Jsou to problémy celé společnosti. Snad se najdou moudří lidé, kteří budou schopni dobrými zákony změnit situaci.


Marta Štablová

Foto 90

Foto 91

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑