Rány osudu

Marta Štablová 8. 10. 2014

Rány osudu



Rozhodnout se zda na tom světě

budu žít či nebudu,

dilema o dalším osudu

problesklo náhle v jedné vteřině,

živen byl planými slovy

žil hlavou v oblacích

jen proto, aby touhu ženy

po bohatství splnil.


Opustil dítě jediné, jež bylo pro něj vším

jen pro klid v rodině, propadl lžím,

najednou zlehkly nohy,

mamon a závist jednostranné lásky

jež volila slova výtek, a přibývaly vrásky,

mužem činu rád by byl,

netušil, že vše co dosud bylo krásné, zahubil.


Nakonec zvolil bolestný útěk,

podlehl svodům slibů zrádce,

jehož slova zněla tak sladce,

do cizí země za vidinou snů se vydal.


Vše bylo jinak,

jen slunce hřálo více,

modř oblohy uklidňovala,

další snění umocňovala,

teploučké mořské vlny

odnášely nejkrutější splíny.


Nádherná těla opálených krásek

dráždila vzpomínky na svou ženu,

nechal ji daleko opuštěnu,

jen proto, aby splnil její touhy

po životě na úrovni.


Takový bloud se stane z chlapa,

jež nezná duši ženy,

pro kterou větší cenu má

oželet druha svého,

vzdát se lásky něhy,

dítě okrást o tátovu lásku,

povídání a pohlazení.

ČLOVĚČE!

Proč podlehl jsi plochým citům?

Stálo ti za to, cos poté prožil?

Byly i chvíle kdy vpravil bys rád

sobě i jedu do žil,

jen díky andělům,

co chránili tě v lesních hvozdech

kam jsi utíkal,

nemusel bys svou duši trápit v holých zdech,

otce pro jediné dítě zachránili.


Žena, kterou jsi tolik miloval,

najednou pro nesplnění svých snů

odkopla tě jako páchnoucí mršinu,

nechápal jsi stále bolestnou změnu,

takovou jsi ji nikdy nepoznal,

bolavá duše i tělo odploužilo se opodál.


Jsi jenom chuďas s prázdným měšcem,

touha ledového srdce velí, že tě nechce,

nepodbízej se, máš další šance,

odejdi s pokorou, najdeš ještě štěstí v životě,

není vše klíč ke štěstí, co zahřeje přepych a rozkoše,

pro nuzáka není šance,

i když má srdce láskyplné.


U ženy, která se dívá na svět přes růžové brýle

není než východisko jediné,

koupat se v šampaňském,

chlubit se cizím peřím,

v duši zmatek mnohdy žal,

pak maluje si zoufale tváře,

aby navenek vypadala ve svitu záře,

pokud má svědomí

pak ještě bolesti vystojí,

výčitky dětských očí

nejvíce bolí.


Život jde dále

žal jednou pomine,

pohár hněvu vylit je

svitne zase naděje,

odpustit ač těžce

jedině úlevu přinese.



Marta Štablová 22. 1. 2011

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑