Procházka Prahou

Jiřina 30. 11. 2014

V pátek, po skončení přednášek na U3V, nabitá dojmy a novými poznatky, jsem se vydala od filozofické fakulty směrem k Hlavnímu nádraží. Někdy si udělám odbočku na druhou stranu Vltavy na Kampu nebo na Malostranské náměstí, někdy zajdu nedaleko od budovy fakulty, nahlédnu okénkem na židovský hřbitov a pokračuju do čtvrtě Josefov, jindy se jdu podívat na opačnou stranu ke Karlovu mostu, na Novotného lávku až k Národnímu divadlu. Někdy se vydám jenom tak, kde jsem ještě nebyla a vždy jsem mile překvapena. Nepřestává mě bavit objevovat nové zákoutí Prahy a stále obdivuji její krásu.
Tentokrát, protože bylo tak nějak pošmourné počasí, jsem šla nejkratší cestou k nádraží. Zastavila jsem se jako vždy v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí. Kostel patří církvi, ke které se hlásím. Byla jsem mile překvapena, právě tam probíhal jeden z cyklu Adventních koncertů. Právě vystupoval pěvecký sbor z Anglie, zpívali poslední píseň. Po nich nastoupil smíšený sbor z Francie. V jejich přednesu zazněly duchovní písně zpívané i polsky. Na závěr zazpívali jednu píseň z repertoáru Edit Piaf. Je to známá píseň, nevím ale jak se jmenuje. Bylo zajímavé poslechnout si ji v podání pěveckého sboru.
Francouzi odešli, a na podium před oltářem nastupují ženušky v krojích. Všem bylo jistě 60+. Viděla jsem je před tím posedávat v hledišti, říkala jsem si jaké jsou asi národnosti. Byly to Maďarky. Jejich zpěv byl, jak bych se vyjádřila, trochu amatérský. Obdivovala jsem je ale pro jejich odvahu. Vydaly se na takovou dlouhou cestu. Odešla jsem před koncem jejich vystoupení, nevím ani kdo vystupoval po nich, a pokračovala jsem v cestě na nádraží.
A už bylo přede mnou Staroměstské náměstí. Tam je rušno vždy. Pořád se tam něco děje. Tentokrát to byl učiněný Babylón. Stánky už byly postavené, prodejci naváželi zboží na vánoční trhy, takže byly mezi stánky auta, aranžéři dostrojovali vánoční strom, vystupovali pouliční hudebníci, bublinkářka, zlatem natření mužíci,byl tam anděl s papouškem a mezi tím vším davy turistů. Mně to ale nevadilo, já mám ráda když je rušno.
Mumraj pokračoval i v Celené ulici. Tam mě zaujala jedna atrakce. Já bych je nazvala „Meditace v Celené“. Vyfotila jsem si je, vzala jsem je ze dvou stran aby bylo zřejmé, že nejsou nikde za nic přivázáni ani nejsou zapřeni o zeď. Nevím, jak to měli uděláno ale bylo to důmyslné. Bylo vidět, že to zaujalo všechny kolemjdoucí. Fotili je snad všichni.
Na Náměstí Republiky před Paladiem už byl strom ozdobený a nasvícený, probíhaly tam farmářské trhy, jeden muž propůjčoval k focení malinké prasátko, peruánští indiáni tam hráli na píšťaly. Možná, že tam byly i jiné atrakce. Náměstí jsem jenom prošla, pospíchala jsem k sv. Tadeášovi. Tam chodím, kdykoliv jsem v Praze. Věřím na jeho přímluvu.
Byla jsem tam jenom krátce, chtěla jsem chytit vlak, abych byla v 16.45 doma.
Vlak jsem stihla. Po cestě jsem přemýšlela co jsem vše slyšela a viděla a říkám si: jsem typická vesničanka. Všemu se divím, nade vším žasnu – já už ale asi jiná nebudu.

Přikládám fotografie: francouzský pěvecký sbor, ženušky z Maďarska, Staroměstské náměstí, meditace v Celené.

Všechny zdravím
Jiřina

Foto 90

Foto 91

Foto 92

Foto 93

Foto 94

Foto 95

Foto 96

Foto 97

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑