Připomenutí Vánoc

Jiřina 27. 12. 2014

Vánoce jsou za námi, přesto se k nim vracím, vždyť to jsou nejkrásnější svátky v roce, proto užijme si je ještě maličko, připomenutím některých zvyků.
Postít se na Štědrý den a uvidět zlaté prasátko, zná ze svých dětských let asi každý.
Prasátko bylo v pohanských dobách symbolem slunce a o zimním slunovratu, na který připadají křesťanské Vánoce, se slunce ujímá vlády a noci se zkracují. Rozvěšování jmelí o Vánocích, které má podle Keltů léčivé vlastnosti je mnohem starším zvykem než zdobení vánočního stromečku, výroba jesliček a betlémů, zpívání vánočních písní a koled, lití olova, házení střevícem, pouštění ořechových lodiček. Uvádím jen několik z mnoha vánočních zvyků.

Také se podívejme, jak Vánoce prožívali naši známí umělci.
Všichni známe půvabné zimní obrázky Josefa Lady. Když vybíráme vánoční pohlednice, nakonec si koupíme vždycky ty Ladovy,
a z nich nejvíc ty s motivy narození Ježíška, ponocného a lidí
kráčejících na půlnoční. Zajímavé je, že i narození Ježíška chápal Josef Lada jako událost ryze českou. Jeho jesličky jsou v typicky české vesnici a lidé, kteří se přišli Ježíškovi poklonit, jsou oblečeni tak, jak se lidé u nás oblékali před více než sto lety.
Krajina kolem je zasněžená, tu radostně, tu nostalgicky, jak se sluší na Vánoce, i když všichni víme, že Ježíšek se narodil v zemi,
kde nad hlavou žhne slunce, kolem rostou palmy, pod nohama skřípe písek a sníh tam neznají ani omylem. Jenomže my přijímáme Ladovo narození Ježíška v české vesnici, a přijímáme ho tak samozřejmě, jako by tomu ani jinak nikdy nebylo.
I v tom je kouzlo a síla Ladova umění, který se stal světově proslulým právě svou prostotou a českostí. Nabídl nám svou vánoční představu a my ji přijali jako pravdu, jako by se nám Ježíšek skutečně narodil v Čechách, ba přímo v Hrusicích, protože v Hrusicích se Lada narodil a ony mu pak po celý život byly modelem pro podobu českých vesnic.
Pokud si představujeme idylickou podobu Vánoc, pak jsou to právě Vánoce, které maloval Lada. Teď už to víme, že Josef Lada nám všem stvořil sen o českých Vánocích a pak nám jej svěřil do opatrování.

Jaroslav Seifert a jeho Všechny krásy světa zachycují jedinečnou předvánoční a vánoční atmosféru dávné Prahy. Nejen vánoční strom, ale i trhy na Staroměstském náměstí patří dodnes ke koloritu Vánoc.

... A od těch dob mi takhle hrají,
rolničky slýchám v tento čas,
okna mi květy rozkvétají
a s nebe slýchám krásný hlas.
Ne obyčejný, ale svatý,
když do tmy ráno vyjdu vraty
a spěchám sněhem na roráty.

Poezie Jiřího Suchého sice neobsahuje vánoční tematiku, přesto jeho vánoční píseň Purpura patří mezi jednu z nejkrásnějších
českých písní. Při jejím poslechu cítíme štědrovečerní vůni domova.

Tiše a ochotně
purpura na plotně
voní, stále voní
nikdo si nevšímá,
jak život mění se v dým.
Snad jenom v podkroví,
básníci bláhoví
pro ni, slzy roní,
hrany ji odzvoní
rampouchem křišťálovým.

Na závěr klasika, báseň, kterou známe všichni už od školních let, Štědrý večer od K.J. Erbena:

Hoj ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku?
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce,
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti,
a zlatoušky na stěnu,
tomu, kdo se postí.

Přeji všem krásný povánoční podvečer.

Jiřina

Foto 90

Foto 91

Foto 92

Foto 94

Foto 96

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑