Praktické poznatky o schizofrenii - 3.

Marta Štablová 24. 10. 2014

Praktické poznatky o schizofrenii - 3.


DANIEL

Třetí mladík, sympatického zjevu, velmi milý, dokonce velmi komunikativní. Máma vychovávala dvě děti. Dceru a Syna, který se narodil po dvou letech. Manželství rodičů skončilo záhy rozvodem. Matka se ocitla v nelehké situaci. Aby mohla brzy zpět do práce, pomáhali jí z počátku rodiče. Než děti skončily povinnou školní docházku, máma vystřídala dva partnery. Starší dcera, která je zdravá, vystudovala střední školu bez problémů.

Daniel také absolvoval střední školu. Vysokoškolské studium bylo brzy ukončeno. Snil o profesi architekta nebo projektanta. Projevily se chorobné znaky, které byly žel neklamné. Potvrdila se rovněž nešťastná schizofrenie. Do práce jej nikam nevzali. Po absolvování střední školy byl téměř „nepoužitelný“. Zajímal se jen o hudbu, kterou chtěl studovat. Tato touha převažovala ve snění, když došlo k poškození psychiky. Hrál poměrně slušně na kytaru. Do města se vrátil po mnoha letech profesionální hudebník. Většinu pracovního života prožil na mořích. Hrál na lodích s orchestrem. Daniel si často hrál na kytaru, což brzy vadilo sousedům v paneláku. Mamince se povedlo domluvit synovi výuku, aby se zdokonalil. Měli štěstí, že se jej ujal onen hudebník. Prakticky si vyplnil část dne, chtěl mu dodat kuráž k činnosti. Udělal dobrý skutek pro vyplnění dne mladému chlapci. Jenže úspěch se nekonal. Danielovo chován se změnilo. Jakoby se vrátil o několik let do dětství. Na druhé straně z něj promlouval dospělý muž. Vše se jevilo jako na vahách. Někdy působil dojmem, že si z nás dělá legraci. Chtěl být nejlepším kytaristou. Jenže bylo to mučení pro pana učitele. Na štěstí mu vše toleroval a pochopil, že chlapec za své chování nemůže. Povahu měl spíše hravou. Zájem o práci neměl. Zajímala jej jen hudba. O nic jiného neměl statný mladík zájem. Maminka byla nešťastná, ještě, že syn měl spoustu CD, hudbu poslouchal. U této činnosti vydržel. Byl krásně urostlý hezký dospělý chlapec. Děvčata vnímal jen kamarádsky. Humor mu nescházel. Díky pečlivé mamince, která striktně dbala na léčbu, jako zdravotnice, nebylo soužití kritické. Daniela jsme vzali zkušebně s dalšími handicapovanými mladými lidmi na rekondiční pobyt s nevidomými. Požádala jsem jej, o doprovod a přátelství s novým kamarádem. Samozřejmě pod kontrolou. Vysvětlila jsem mu, že by měl výborného kamaráda, který je zcela slepý. Nabídla jsem mu, zda bude ochoten dělat mu společnost. Nadšení bylo velké a oboustranné. Výborně se doplňovali a bavili všechny. Dokonce se obdivovali a chválili, jak jsou dobří. Museli jsme potvrdit, Že to byla pravda- Jak málo stojí štěstí! Ovšem jsme si povídali, Daniel stále dával nové otázky, aby mohl doma vyprávět. Byl to dobrý nápad, poznávat se navzájem. Na posledním večerním programu byli všichni, kdo se snažili pomáhat jakkoliv veřejně pochváleni a odměněni. Radost byla veliká, že se vše zdařilo. Navzájem jsme se dozvěděli, o problémech druhých. Je důležité, aby se kdokoliv z nás nezaobíral jen sám sebou. Mnohdy si uvědomíme, že druzí jsou na tom ještě hůř.

Marta Štablová

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑