Podzimní sobota

Jiřina 10. 11. 2014

Dnes je pondělí , mlhavo, sychravo, i když poměrně teplo. To ale asi nebude dlouho, slyšela jsem předpověď počasí a prý se má ochlazovat. Což taky jiného můžeme očekávat, je listopad.
Už jenom vzpomínám na uplynulou sobotu. Slunce svítilo už od rána, bylo poměrně teplo, den jako vymalovaný. Po obědě jsme si řekli s mým mužem Mílou, že spojíme příjemné s užitečným a vydali jsme se na obhlídku ohrady pod sadem. Čas od času se musí zkontrolovat elektrické ohradníky, nezpřetrhali-li srny nebo divočáci lanka, která vedou elektrický proud.
Nedošli jsme ani na konec vesnice, vtom nás předjela motorka. Kdyby předjela, ona kolem nás prolétla takovou rychlostí a s takovým rámusem a za ní hned druhá. Ani jsem nepostřehla, čí to byli kluci. Asi bych je tak jako tak nepoznala, měli helmu a určitě i brýle. Chvilku jsme s Mílou brumlali na dnešní mládež, jenom chviličku. Vzpomněli jsme si, že i naši kluci proháněli motorky. Ti ale měli jenom „Pionýra“, toho měl ten starší, mladší měl Babetu po dědovi. Nebyly to silné motorky, vynahrazovali si to tím, že jezdili bez výfuku. To byl taky pěkný rámus. Jezdili ale jenom na louce za našim domem, takže to snad nikomu nevadilo. Na louce jezdili proto, že ten mladší neměl řidičák, bylo mu teprve třináct.
Dále jsme zavzpomínali na naše mládí. To byla doslova doba motorková. Tenkrát, v druhé polovině padesátých let bylo auto na silnici spíše výjimkou. Zato motorku měl na vesnici každý kluk. Už tehdy se jezdilo na „Pionýrech“ ale kdo měl „Dvěstěpadesátku“, to byl už frajer. A banda takových frajerů byla ve vesnici, kde od své svatby bydlím. V naší vesnici, kde jsem se narodila a strávila dětství, jsme byly jenom samá děvčata. Nevím jak se to mohlo stát, tenkrát snad bylo něco ve vodě, rodily se samé holčičky. Během čtyř let se narodilo čtrnáct děvčátek a jenom dva kluci. A ti kluci byli ještě taková nemehla. Když jsme vyrostli bylo ve vesnici veselo.Tenkrát to nebylo jako dnes, mládež má různé aktivity, sport, kroužky a v neposlední řadě počítače. My jsme takové možnosti neměli. Po škole jsme se scházeli na návsi, tam jsme většinou hráli vybíjenou, nebo jsme jen tak, seděli na lavičkách pod vrbami, klábosili jsme nebo jsme zpívali. Vzpomínám si, jak jsme vyřvávali píseň Včera neděle byla, Plují lodi do Trijany nebo naše oblíbená Cucurucuců. Hlavně ale jsme čekali, z které strany kdo přijede. Jezdilo k nám více paret kluků z různých vesnic. Já jsem ale vyhlížela kluky z Děčan, už tenkrát se mi líbil Míla. Byla to taková platonická láska. Bylo mně necelých patnáct let. Každý si jistě dovede představit ten mumraj, když projede několik motorek z jedné strany, dalších pět nebo šest motorek z druhé strany, ti první kluci se urazí, protože se bavíme více s těmi druhými, nasednou na motorky a na plný plyn odjíždí. Takový odjezd, to byla pro mne podívaná. Vzpomínám si, jak Míla na té motorce řadil. Tu levou nohu tak nějak vyhodil, snad ze vzteku, pro mne to byl úchvatný pohled. Dnes by se řeklo, že to byl „sexy pohled“. Nebo snad sexi? - ty nové výrazy nemám vžité.
Samozřejmě, že nám kluci občas nabízeli, že nás svezou. My jsme to ale vždy důrazně odmítly. Věděly jsme, že by se to určitě rodiče dozvěděli, byly jsme pod „veřejnou kontrolou“, tetkám by nic neušlo. I tak ale nám děvčatům nějak více nežli dnešním dívkám záleželo na tom, co se o nás říká. Nezavdávaly jsme proto příčinu, aby nás někdo mohl pomlouvat.
Vidím, že jsem se dostala od sobotní procházky, přes motorkáře až k úvahám o morálce. Proto pro dnešek už skončím.

Jiřina

Foto 90

Foto 92

Foto 94

Foto 96

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑