Pak nevěřte horoskopům

Marta Štablová 7. 10. 2014

Pak nevěřte horoskopům


Je krásný zářijový den roku 2002. Letošní léto bylo a dosud je neobyčejně vydařené. Zatím co v jiných krajích prožívají hrůzy povodní, které nás postihly před pěti lety. Snad není místečka na zeměkouli, kde by nedošlo ke katastrofám. Pohromy však postihují i ty oblasti, které žily i staletí v poklidu. Vše si znamenám jen tak mimoděk, kdybych za pár let zapomněla, co se dělo.

Než jsem se vydala do terénu na předem promyšlené obchůzky, vrátil se manžel z průzkumu okolí a donesl denní tisk. Oznámil jaký je ruch na náměstí. Koho potkal a jaké je teplo. To abych věděla co na sebe. Uvařila jsem kávu, to je náš rituál. Rychle, tak jak to jde za pomocí brýlí a lupy, jsem přelouskala horoskopy v denním tisku. Ne, že bych jim věřila, ale není na škodu si je přečíst. Někdy v nich bývá i dobré varování. Dopila jsem kávu, šla odpustit ventil močového měchýře a vydala jsem se mezi lidi. Asi by mně to chybělo, kdybych zůstala doma. Mám ráda lidi, ráda je poslouchám. Jsou mou inspirací. Nijak jsem nespěchala, oběd jsem měla od neděle. Nic mě nepohánělo.

Horoskop na den zněl zábavně. Stejně si jej čtu z plezíru, i když některým předpovědím bych moc ráda věřila. Stálo v něm: usměje se na vás štěstí na úřadech, budete moci realizovat své představy. Nelze vyloučit, že se chce někdo pobavit na váš účet. Procházela jsem parkem na náměstí a s úsměvem jsem se těšila na to, co mě čeká.

Mám kamarádku, která namlouvá na audiokazety příběhy od slabozrakých a nevidomých. Příběhy jí posílají autoři z celé republiky. Mezi ně patřím i já. Právě jsem před několika dny dostala nové příběhy. Jen tak mně přelétla bláhová myšlenka, že by nebylo marné dát je mezi lidi. U nás ve městě máme budovu kláštera, ve kterém je nyní zřízená Církevní škola Svaté Anežky České. Došlo k realizaci nápadu. Zatelefonovala jsem do školy paní ředitelce, řádové sestře, zda bude mít chvilku pro můj bláznivý nápad. Měla větší volno jen o velké přestávce. Nabídla jsem jí zapůjčení kazet pro žáky Zdravotnické školy. Navštěvují ji i chlapci. Nebylo by pro ně na závadu seznámit je s problematikou lidí postižených touto vadou. Zvlášť, když jedna kazeta byla o průkopníku, který ač byl od narození zcela slepý, ovládal několik světových jazyků. Hrál na více hudebních nástrojů, vystudoval vysokou školu. Byl z nejváženějších učitelů, pro celý svět. Napsal mnoho knih, podílel se na založení slepeckého muzea v Brně. Přesto, že se pan Krchňák naučil jako prvému řemeslu kartáčníkem. Samozřejmě, že můj nápad zapadl. Na kazety jsem si musela počkat dosti dlouho. Až jsem měla strach, aby se neztratily. Kolovaly i na Zdravotnické škole v Novém Jičíně, kde je prezentovala paní doktorka, která jezdí do církevní školy vyučovat. Doma se také „neohřejí“, putují po známých i neznámých. V oční optice a úřadech.

Má cesta pokračovala za nákupem, který inzeroval malý leták, za nevídaně nízké ceny. Ku podivu, reklama tentokrát nebyla klamavá. Pomoci nakupujících se mně podařilo donést nákup, který se zamlouval i mému muži. Po příchodu domů mně manžel hlásí, „máš tu zajímavou nabídku“. Divila jsem se, kdo zase vyhrabal moji adresu. Firma mně nic neříkala. Splnila se další část horoskopu. Obdržela jsem nabídku Švédské kosmetické firmy, sídlící v Praze, Na bojišti. Kde zcela určitě bojují o každého blbce, na kterém by zbohatli. Má kosmetika spočívá ve vodě a mýdle. Žádné krémy, ani na boty. Na slunce nechodím zbytečně, i šlechtičny byly bledé a byly krásné. Dokonce se myly pouze dvakrát ročně. Stejně se v zrcadle nevidím. Když si někdy hraji na hraběnku na naší malé zahrádce, při shrabování listí, pak tehdy, když slunce nesvítí. Věřím svému muži, který tvrdí, že kosmetika vadí i autu. Prý přijatelné zašpinění konzervuje. Naše auto nemá

garáž a slouží nám už osmnáct let.

Jaképak štráchy. Poučení je jednoduché. Všeho s mírou, protože všeho moc škodí. Nikoho nepřekvapím jako má známá. Viděla jsem ji nenalíčenou. Bylo to v mládí, kdy jsem měla ostříží zrak. Kdybych nevěděla, že paní doktorka má službu, nepoznala bych ji. Tak jsem stále

stejná a přirozeně se budu měnit. Ale, to jsem odbočila, nedovedu si představit, jak by dopadlo mé kosmetické líčení. Nakonec bych musela obětovat finance z rodinného rozpočtu na rekvalifikaci mého muže. Stát se vizážistou to není jen tak. Stejně, jak manžela znám, „zgustnul“ by si na mně. Zcela určitě s velkou chutí. No, co vy na to. Nestálo to vše v horoskopu? Je to asi má úchylka, když nemám čas si v klidu přečíst tisk, pak si najdu chvilku na horoskop. Ať věříte, nebo ne, není to na škodu. Zblbla jsem i manžela. Také se mu často vyplnilo, co je psáno. Když je člověk v letech, je pro něj každá maličkost k zamyšlení. Však to znáte, tonoucí se stébla…Proto se těším na každé nové ráno. Občas změním i záměr programu, když je v horoskopu upozornění. Jako naschvál, ten, co je připravoval, se od někoho dověděl, co mám zrovna v plánu…., že bychom měli doma štěnice? Budu si muset někoho pozvat, aby mně Jen pomohl najít. Ještě se tak dostat do „bulváru“. To už by v maloměstě neprošlo.


Marta Štablová

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑