No vida ..... další dopis

Bobo 19. 11. 2014

Milý Arpád,
konečně jsem z nemocnice doma.Nic mi nenašli.Ale nejsem si jist,že vůbec něco hledali,protože jsem tam jenom polehával,měřili mi teplotu ráno a večer ,a potom mě z ničeho nic poslali domů.V podstatě jsem rád.Ve starobinci je to přece jenom lepší než v nemocnici.Tady i tam čekáš,vzdyť víš na co,ale v nemocnici k tomu máš tak nějak blíž.Měl jsem dost času na vzpomínání.A tak jsem si chtěl zavzpomínat,jak jsme byli v padesátem osmém spolu v Budapešti a představ si,ani za svět jsem si nemohl vzpomenout,jak jsme tam jeli.Jestli vlakem nebo autobusem nebo lodí,protože lodí byto z Bratislavy taky šlo.Ale lodí jsme nejeli to bych nemohl zapomenout,plavba lodí byl můj sen a nejvíc jsem snil o tom,jak pluji do Ameriky a jak už vidím Sochu svobody.Takže už vím.Do Budapešti jsme jeli autobusem,asi si vzpomeneš,Fácimu Horvátovi spadl na hlavu kufr,dost těžký a velký,protože autobus z ničeho nic zabrzdil a zastavil.Všichni jsme mu s tím kufrem pomáhali,aby ho zase dostal tam,kde byly kufry,teda nahoru nad sedadlo,a když jsme ho tam dostali,tak za chvíli autobus zase zabrzdil a kufr znovu spadl Fácimu na hlavu.Všichni jsme se lekli a Eržika Forgáčová se Fáciho zeptala jak mu je,a on ji odpověděl,že se mu vrátila paměť.On byl vždycky velký srandista.Mimochodem vzpomínáš si,ten kufr byl těžký proto,že v něm měl asi pět převodových řetězů na motorku.Slyšel,že v Maďarsku to letí a že by je mohl prodat dosti dobře.Už nevím jestli se mu to podařilo,ale vím,že zpátky vezl asi třicet dámských mohérových čepic,což byl tehdy poslední výkřik módy.Ty čepice se daly koupi na Váca Utca,vzpomínáš,byly tam takové malé obchůdky,a pro nás šok,patřily soukromníkům.Faco Horvat,jehož rodiče měli v Hlohovci pekárnu a po Uńoru o ni přišli,byl úplně hotový,jako bez duše se potloukal po té Váci Utca a pořád dokolečka si šeptal: Proč oni ano a my ne ....Deži Potančoka,jehož otec seděl v Ilavě za protistátní činnost,to nakonec naštvalo a povídá.Proto oni ano,protože v padesátem šestém věšeli komunisty.Řekl mu to potichu,jen tak polohlasně aby ro neslyšela Rajtárová,která byla vedoucím zájezdu,a zaručila se za Dežu,aby mohl do Budapešti s námi,když otce pustili na amnestii jen pár měsíců předtím.Nevím byla li to pravda,ale cítili jsme se jako na Západě,alespoň jsme si to mysleli,protože nikdo z nás na Západě nebyl.V kinech americký filmy,v knihkupectví knihy o kterých jsme jen slyšeli,v kabaretu si dělali srandu z režimu,bylo to neuvěřitelné.Já maďarsky neumím,ale Béla Nagy mi to všecko překládal,on mě taky zavedl do jednoho nočního podniku,kde byl striptýz,a na to nikdy nezapomenu.Šli jsme tam tajně,aby se to Rajtárová nedozvěděla,a bylo to úžasné.Nejdříce všelijací kouzelníci a akrobati a potom přivázali dost lehce oblečenou dívčinu řetězy ke sloupu a začali ji bičem postupně vslékat.Nějaký Turek švihl bičem a jí spadla například podprsenka.Byli jsme u vytržení a říkali si,že jestli tohle je výsledek kontrarevoluce,tak to rozhodně stálo za to.Vzpomínky.Jen ty nám někdy zůstanou,no a mnohdy ani ty ne.
Tvůj Imre.

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑