NEVIDOMÍ, SLABOZRACÍ , SLEPCI - 2. Nedůvěra

Marta Štablová 19. 10. 2014

NEVIDOMÍ, SLABOZRACÍ , SLEPCI

„ SVĚTLO ZŮSTÁVÁ SVĚTLEM, I KDYŽ HO NEVIDÍ“ L. N. Tolstoj



2. Nedůvěra

Zkrátka jakékoliv změny vidění jsou pro mnoho lidí tragédií. Když se někdy podaří, že člověk s postižením sítnice občas uvidí na moment i malou mušku, zrovna tím kouskem nepoškozené sítnice. Setká se s nedůvěrou člověka, před kterým šťastně vykřikl. I to se mi stalo. Kamarádka mi řekla: „ nevykládej, že nevidíš, když jsi viděla mouchu.“ Nebyla jsem si jistá, mohl to být i nějaký jiný hmyz. Ale nejpravděpodobnější je přece jen moucha. To víte, že se mně to hluboce dotklo. Zpočátku se mi stávalo, že sem mně to velmi dotklo. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Pak jsem se naučila, vše zlehčovat. O sítnice jsem přišla v důsledku léčby jiné choroby. Vysvětlujte člověku něco, co si nedovede představit. Ale zanedlouho poté jsem šla na oční vyšetření a donesla jsem kamarádce výsledek přečíst. Od té doby mám pokoj, ale stejně si myslím, že mi nevěří. Už mne to netrápí. To máte těžké, když všichni vidí, že chodím sama, pouze v našem městě. Protože jej znám křížem krážem. Slepeckou hůl odmítám, nechodím sama tam, kde terén neznám. V dnešní době je hůl signálem pro lehkou kořist pro zloděje. Ovšem má hlava, ač nerada, je skloněná dolů a aniž bych všechno viděla před sebou. Pak se stane, že oko nepozře, co je vedle a po stranách. Jsem uchráněna kolikrát od pádu. Nepoznám ani na 10 centimetrů obličeje mých nejbližších. Rozlišování a možnost vidění souvisí s krevním tlakem a tlakem vzduchu. Jestliže hodnoty kolísají, pak je i ostrost zraku kolísavá. Nejhůře působí ostrý svit slunce, který se stupňuje v zimě, když napadne sníh. Pak je vidění o to horší. Proto také nosí hodně zrakově postižených černé nebo barevně tónované brýle. Moc dobrý nápad, aby motorová vozidla svítila po celý rok. Hodně to pomáhá lidem s postižením zraku – ideální to není ani za oslňujícího svitu slunce. V tomto případě se dá lehce přehlédnout svítící auto. Ale to nebývá tak často. Je pravdou, že my zrakově postižení máme o to vyvinutější sluch, ale moc pomůže, když ač slabounce člověk vidí díky osvětlení, že něco jede. Lidé s poruchami zraku totiž mají problém za denního dne vidět tmavé vozidlo. Sice mnohdy nevíme, co jede, ale aspoň nás upozorní hluk vozidla. Naučila jsem se ovládat okohybné svaly. Nemusím už hledět do tváře tak nehezky, že jsem koukala zespoda. Připadala jsem si moc divně, „přitrouble.“ Časem se člověk naučí používat různé „fígle.“ Málo lidí ví o tom, že mám tento handicap. Ze zásady, když s někým mluvím, snažím se pomyslně protějšku dívat do očí, tak to děláme všichni. Intuitivně vycítíme, kde má protějšek obličej a tím budíme nedůvěru. Přitom ten člověk netuší, že nevidím, jak se tváří. I kdyby vyplazoval jazyk. Ovšem někdy, když je příznivý lom světla je možno i něco více zahlédnout z bezprostřední blízkosti. Třeba jedno oko nebo malou část obličeje. Takže na představu celé tváře je třeba se zaměřovat pomocí okohybných svalů po malých kouscích. Jako, když se skládá pazl. Jednoduché je, když narazíte na trpělivého a vnímavého člověka, pak máme vyhráno. To, co nevidíme, nám má být podrobně popisováno během řeči. Zdravý člověk si to ani neuvědomí. I mně se to stává, že během řeči s nevidomou kamarádkou používám slovo „vidíš“. Třeba když jí podávám nějakou věc. Je důležité říci, třeba při stolování, na které straně a co je umístěno, aby nedošlo k rozlití tekutin. Sebe prudší pohyb předpokládá malér. Jakmile je nevidomý dobře informován, a osahá si co má kolem sebe, je spokojenost oboustranná. Pak se všichni kolem, bez problému najedí.

Z počátku jsem byla velmi nejistá, hlavně při placení v obchodech. Upozorňovala jsem, že nevidím. Kamarádka mi řekla, „raději to neříkej, mohli by tě i ošidit, když šidí i vidící.“ Je těžké i nakupovat, protože orientace je velmi špatná. Pestrá škála obalů a přebalů hýřící barvami, ale nevím co v nich je. O přečtení názvu ani nemluvě. Nyní už se nestydím ptát se lidí kolem. Mám štěstí, že jsem komunikativní typ, prostě „ukecaná.“ Když najdu obětního beránka a poprosím o vysvětlení, co je zrovna to, a jak to vypadá, co držím v ruce. Když má někdo ochotu mi vysvětlit, po případě i ukázat funkci předmětu, pak si se mnou užije i legraci. Protože mé představy jsou mnohdy jiné, než je skutečnost.

Marta Štablová

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑