NEVIDOMÍ, SLABOZRACÍ, SLEPCI

Marta Štablová 3. 10. 2014

NEVIDOMÍ, SLABOZRACÍ, SLEPCI


„ SVĚTLO ZŮSTÁVÁ SVĚTLEM, I KDYŽ HO SLEPÝ NEVIDÍ“. L. N. Tolstoj






9. Co si myslíte, je horší narodit se nevidomý, nebo ztratit zrak později?

Na tuto otázku vám nikdo neodpoví stejně. Zrovna tak se nerozhodne člověk neslyšící. A teď si představte, že existují lidé hlucho slepí. Zkuste to na chvíli. Převažte si napevno oči šátkem a do uší si dejte „špunty.“ Zadejte si úkol, že se třeba najíte nebo něco napíšete. Jak to dopadne? Vy máte možnost si vše předem připravit. Když si zkusíte, jakoukoliv činnost zjistíte, že to není legrace. Nyní si představte, že tito lidé žijí mnohdy život v rodině, o kterou se starají. Ženy, a nejsou ani výjimkou muži, vaří, perou a vychovávají děti a ještě se starají o vodícího psa. Kde jsou ostatní věci a činnosti důležité ke každodennímu životu. Tito houževnatí človíčci dokážou věci, nad kterými zdravý člověk musí žasnout. Když mají štěstí a pochopení lidí, kteří jim dovedou nabídnout vše, co je životu třeba. Pak dokážou nemožné. Většinou je pro ně specielní zařízení nejlepší. Tam kde mají své soukromí, ale také, když je třeba rádi přijmou i pomocnou ruku. Pokud vada je jen jedna a nějaké zbytky zraku nebo sluchu, pak je možná naděje ke spokojenému životu. Takto postižení jedinci, jsou od dětství schopní se zařadit, mezi zdravé děti. Pokud jim poskytnou moudří lidé vzdělání ve škole mezi zdravými dětmi je to celoživotní výhra. Vůbec není výjimkou, že vystudují střední školu a také studium na vysoké škole zvládají hravě. Právě takto postižené děti mají v sobě ohromnou sílu něco dokázat. Navíc jsou talentované. Mezi nimi je spousta hudebníku, ladičů pian, básníků, spisovatelů – amatérů. Psaní je ten nejlepší lék na cokoliv. Začala jsem s tímto, dnes už „koněm“, v šedesáti letech. Tím, co prožiji a napíši, se uvolním, vypíši své pocity a stesky, radosti i strasti. Pokud možno s humorem. Život handicapovaného člověka je tak bohatý a šťastný, jak si ho uděláme sami. V každém člověku je něco, čím je jedinečný a může vyniknout. Dokonce mají vydané i své knihy. I u nás je několik nevidomých sochařů a malířů. Vytvářejí hmatem. Říká se tomu haptické umění. Jsou tací, kterým zůstaly nepatrné zbytky zraku a tvarují sochy z hlíny nebo vyřezávají ze dřeva. Dokonce jsou nevidomí, kteří se jen z podrobných popisů odváží o totéž. Kamarádi, kteří jsou nevidomí, si jejich díla ohmatají a

rozpoznávají to, co nikdy jejich oko nespatřilo. Zrovna tak je to i s malbou a kresbou. Kdy se dají použít různé techniky. Jedna z nich je rytím, pomoci hmatu a na rytinu se nanáší plasticky barvy. Nevidomý umělec si na obraze vyhmatá, co obraz představuje. Tuto techniku někdy dotváří podle představ nevidomého vidící malíř. Barvy na obrazech i sochách jsou naprosto nezávadné, nejsou jedovaté. Pro toho, kdo někdy viděl, stačí popsat, co vyryje do podložky, která je pak součástí obrazu. Dnes už existuje specielní „rozpoznávač“ barev. Dokud nebyl, tak se barvy poznávaly podle uložení a paměti výtvarníka, což pro vidícího člověka by bylo náročné. Také třeba pomocí pastelů dokreslí barevnou plochu. Takovým způsobem vytváří svá díla Mgr. Pavla Francová.

Ti z nás, kteří si našli, v sobě skrytý talent, nenaříkají nad osudem. Mnozí dokážou nakazit svým nadhledem mnoho zdravých lidí. Možná i proto, že jim zrak neslouží a maličkosti neřeší. Mají jiné poslání. I ve svém handicapu pomáhat druhým. I přes své problémy vidí víc než vidící a slyší to, co zdravý člověk neslyší.



Marta Štablová

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑