Mezinárodní den nevidomých - dnes, 13.11.

emanovotna17 13. 11. 2014


Když jsem náhodou objevila texty o nevidomých, chvíli jsem přemýšlela o tom, jestli smím vložit na www.sedesatka.cz odkaz. Rozhodla jsem se následovně:

- vložím
Každý se přece rozhoduje sám, co si dovolí na webové stránky seniorů vložit. Podmínky jsem si přečetla. Navíc bylo napsáno:
webovou stránku si tvoříte sami...

Domnívám se, že si mnozí z nás vůbec nedovedeme představit, jaký je život nevidomých. Podle mého názoru je zapotřebí se stále učit, dozvídat se co nejvíce nezbytně nutných poznatků a podle toho se pak chovat k lidem žijícím na Zemi s námi..

Jak jinak bychom věděli, jak se máme k nevidomým chovat? Konečně i s informacemi mnohdy tápeme. Možná i přemýšlíme o tom, co když nevodimého člověka něčím raníme? Snad ho našim chováním neurazíme? Snad se ho něčím nedotkneme?


http://www.apogeum.info/smykal/index.php?docid=27


P r o č o tom přemýšlím?

Důvodů mám hned několik:

- poznala jsem člověka stejně starého jako já


Od narození byl na jedno oko slepý. V dětství se jednou vrátil domů ze sáňkování - došlo k úrazu a od té doby má vážně poškozené zdravé oko. Řekli byste, kdybyste ho znali: chlap jako hora, proč nedělá něco jiného? Učil jenom hudební výchovu. Díky skvělé paní ředitelce, která to uměla zařídit tak, aby nemusel učit druhý obor, ke kterému by nutně potřeboval zrak - ničil by si ho opravováním sešitů.
Znala jsem jeho maminku. Měla o syna velký strach. I od mé maminky jsem dost o něm a jeho zdravotních problémech věděla.
Nádherně zpíval a děti ve sboru zpívaly rády. Účastnily se soutěží, vyhrávaly je.

- viděla jsem ho na fotografii

Život šel dál - hodně let jsem o něm nevěděla. Dozvěděla jsem se jen o tom, že maminka již nežije. Na poslední přednášce v Archivu města Ostravy jsem ho viděla na fotografii. I ten, kdo ho nezná, uvidí na fotografii jeho pohled někam do dáli. Škoda, že byl "jenom" mezi nominanty, škoda že nebyl vybrán - ale je mladší, než žena na prvním místě o sedm let...

- slepota v naší rodině

Přemýšlím o tom i proto, že v naší rodině z obou větví byli slepí lidé. Musím ale dodat, že se jedná o začátek minulého století a tehdy nebyla věda na tak vysoké úrovni a nevědělo se o zraku tolik, jako dnes...
Pokud se týká mě osobně:
měla jsem v životě obrovské štěstí. Brala jsem lék, o kterém se vědělo, že poškozuje zrak. Jiný vhodný lék ale v době mého dětství neexistoval. Jenže onen lék jsem nesnášela, tak se hledalo dál, co by mi mohlo na mé onemocnění zabrat. To byla moje záchrana. Kdo ví, jak bych byla dopadla?
Máme skvělou odbornou oční lékařku. Na kontrolu chodíme pravidelně - máme se ihned ozvat, kdybychom zjistili jakýkoliv problém.
Prosím, nezanedbávejte svůj zrak - udělejte si čas a zajděte na kontrolu. Pocit, že zatím máte zrak v pořádku, se nedá dost dobře popsat.

Pokud se týká vloženého odkazu:
velmi mě zaujal - začetla jsem se a rozhodla vložit. Záleží jen na každém jednotlivci, jestli chce vědět něco víc, než je všeobecně známo.
Pochopení člověka pro druhého člověka je věcí každého jednotlivce - záleží hodně na vychování, ale důležité je chtít. Podotýkám, že píši pouze a jenom za sebe, že vyjadřuji svůj osobní názor.

Přeji v š e m pěkný den, možná i se sluníčkem

Ema

Foto 90

Foto 91

Foto 92

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑