Kamínek zvaný český granát

Jiřina 26. 1. 2015

Pocházím z kraje, kde se dobývaly a dosud dobývají české
granáty. Pamatuju si, že když jsem byla malá, asi tak 8 let, jsme
s kamarádkami, když bylo po dešti a svítilo slunce, zasedly na
návsi na bobek a vybíraly jsme granátky z písku, který byl na
hřiště navezen. Na slunci se krásně blyštěly, takže jsme je
našly. Byly sice maličké, o něco větší, nežli makové zrnko,
měla jsem z nich přesto radost. Střádala jsem si je do malé
lahvičky s tím, že si z nich někdy nechám udělat šperk.
Myšlenka, že dám na šedesátku něco o českých grantáech mi
přišla na mysl, když jsem v archivu v Lounech hledala něco o
historii našeho regionu. Narazila jsem na článek v časopise
Vlastivědné rozhledy okresu lounského z roku 1938, kde se psalo o
dobývání v naší vesnici. Že se u nás dolovalo, vím z
vyprávění pamětníků. Bývalo to prý dosti nebezpečné, kopaly
jámy a nedělaly výstuhy, takže se stalo, že to kopáče zasypalo.
O jednom případu vím jistě, bylo-li jich více, nevím, a už se
nemám koho zeptat.

Článek o dobývání českého granátu jsem ofotila a vkládám –
věřím, že to bude možné přečíst.

I v současnosti, na polích kolem naší vesnice, po dešti a při
slunečném počasí, probleskávají jiskřičky českých
granátků. Pole musí být ale upravené, nejlépe čerstvě zaseto a
utuženo. Někteří lidé chodí sbírat, ve vedlejší vesnici je
výkupna. Vykupují se od určité velikosti, jsou to ale korunové
záležitosti, je to jenom pro zábavu, nikoliv na výdělek.
Průmyslově se český granát dobývá v blízkých Podsedicích.
Dělá se to tak, že se povrchová hornina odtěží a proplachuje se
tak dlouho, až zbudou jenom granáty. To jsem zjednodušila ale v
zásadě je to tak.
V nedalekých Třebenicích má náš kamínek, český granát své
muzeum. Kromě historie dobývání tam jsou vystaveny i šperky z
českého granátu z pozůstalosti baronky Ulriky von Levetzow,
poslední lásky J.W. Goetha, která žila a taky zemřela ve
vedlejší vesnici Třebívlice.

Při hledání vhodných fotografií jsem narazila na tento zajímavý
článek. Je to upoutávka na výstavu, která se konala bohužel už
v roce 2002:
"Všechny, kteří znají český granát jen jako šperk 19.
století, který mají někde po babičce, bych ráda vyvedla z omylu,
neboť památky z českého granátu začínají už v době
stěhování národů, tj. od poloviny pátého století, jako třeba
pohřební výbava franského krále Childerika I., který žil v
letech 435 až 482, vykopaná v 17. století na území dnešní
Belgie ve městě Tournai, ale i nálezy v našich zemích, kde
vlastně ta sláva českého granátu začala; především proto, že
byl tak trvanlivý a nespalitelný, a kdokoli z něho dělal nějakou
práci, nemohl ji zkazit, protože zatímco jiné kameny zešednou,
popraskají, granát, když se ochladí, nabývá zase svoji barvu. To
je vlastnost, kterou je třeba u něj ocenit. Zde máme vystaveno
kolem pěti set padesáti památek. Samozřejmě nejvzácnější jsou
ty nejstarší, z doby středověku nebo z archeologických výzkumů.
Ale pro širokou veřejnost budou asi nejzajímavější šperky
století devatenáctého a dvacátého. V této velké vitríně plné
medailonků a rámečků, například vidíte, jak se jednotlivé typy
šperků rozšiřovaly. Jsou datovány v době, kdy končily miniatury
malované a začínala fotografie, a všichni, kdo chtěli mít malou
vizitku svých blízkých, tak si na ni koupili granátový rámeček.
Tehdy nastal obrovský zájem o ty rámečky. Takže to jsou brože, z
jedné strany s obrázkem - pánové je nosili obrázkem dopředu,
dámy šperkem dopředu; to je tedy jedna část výstavy, další
jsou náhrdelníky granátové. Aby lépe vynikly, vystavili jsme je
na sochách, to je vklad této výstavy, že to není jenom tak jako v
klenotnictví, ale měli jsme sochařku a sochaře, kteří nám
pomáhali a vytvořili přímo umělecká díla.
Takže my tady máme třeba Ulriku von Levetzow, lásku Johanna
Wolfganga Goetha, kterou nikdy nikdo neznal, její socha se
nedochovala. Byla známa jenom z miniatury jedné ošklivé
retušované fotografie. Sochařka si ji přilepila na rám, vžívala
se do ní, četla si ji, nakonec dospěla k tomu, že Ulrika musela
být asi trochu povýšená, uštěpačná dívka, a tak i tady na té
její bustě v postranním osvětlení vidíme, jak se na nás
šklebí. Máme tady také císaře Františka Josefa a císařovnu
Sisi (Alžbětu Bavorskou), kteří oba navštívili Jubilejní
výstavu v Praze v roce 1891, a kde jim k jejich poctě udělali
šperky. Císař František Josef moc neměl rád Čechy, a proběhl
tu výstavu tak rychle, že se u šperků ani nezastavil a nevyzvedl
si je. My jsme je letos dostali od Národního technického muzea a
máme je tedy díky tomu, že si je Veličenstva nevzala, neboť
dneska by byly určitě někde ve Vídni v habsburských sbírkách.
No a těch památek je tady celá řada, třeba ty věci, týkají se
hraběte Františka Josefa Klebelsberga nebo toho Goetha a té Ulriky
von Levetzow. Uchovaly se po smrti Ulriky většinou proto, že je
její synovec Adalbert von Rauch, který obchodoval se
starožitnostmi, prodal. Jinak by se zcela přirozeně stalo, že by
je její příbuzní upoužívali a vyhodili. Ale tím, že už tehdy
to byl obchod - na každé z těch věcí bylo napsáno 'To je
Ulriky', a ještě si tam přimysleli 'To byl dar Goethův Ulrice' -,
dostaly se ty věci do oběhu mezi sběratele. Přestože dodneška
přetrvává názor, že je škoda, když nějaký sběratel vykoupí
do ciziny nějaké dílo, já si myslím, že když je to dobrý
sběratel, tak on ho uchrání, uchová, a zase za jednu, dvě, tři
generace se vrátí. Tak to je k té historii naší dosud neznámé
kolekce památek z období Ulriky von Levetzow, to byla krásná doba
pro granát. No a potom tady máme život obrazů. My jsme
zpřístupnili sbírku také dosud neznámou, a protože jsme získali
nějaké peníze, dali jsme obrazy restaurovat. Takže ta výstava má
tři roviny - jedna je granátový šperk, pak jsou ti jeho nositelé
- sochy, a nakonec atmosféra doby - móda na těch obrazech."

Škoda, že jsem na té výstavě nebyla. Bylo to asi zajímavé, až
na to o Ulrice. V Třebívlicích má své malé muzeum a tam je
několik jejich portrétů jak z mládí, tak i z pokročilého věku.
Zemřela v roce 1899 - bylo jí 95 let. Znala jsem lidi, kteří ji,
když byli děti, zažili.

K přiloženým fotografiím:
Stránky z Vlastivědného sborníku
Granátový šperk z pozůstalosti baronky Ulriky
Dva snímky - dobývání v minulosti
Tři snímky - dobývání v Podsedicích v současnosti

Všem přeji krásný den
Jiřina

Foto 90

Foto 91

Foto 92

Foto 93

Foto 94

Foto 95

Foto 96

Foto 97

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑