Jen manžel zmizí z domu, hned nastane samý problém

Marta Štablová 27. 10. 2014

Jen manžel zmizí z domu, hned nastane samý problém

Tak jsem si nepředstavovala, že budu muset přiznat magnetickou sílu na problémy, když zůstanu sama doma. Ještě, že máme dobré sousedy a dovedou poradit a pomoci. Manžel odjel do nemocnice. Čas hospitalizace se zatím nedá určit. Prvý problém nastal na operačním sále. Takovým způsobem jeho tělo vždy dovede něčím překvapit. Jeho operace vybočují z normy většiny populace. Budu věřit, že se brzy vrátí. V duchu jsem si zcela jistě myslela, že budu mít veget. Vstanu, kdy se mi zachce, uvařím si, když na něco dostanu chuť. Nechtěla jsem si připustit, že přece nejsem takový technický anti talent, abych si neporadila. Technické novinky jsou pro mne někdy těžké k pochopení. Jenže mé mínění o samotě, bylo vyšší, než je skutečnost. Prvé SOS byla hned druhý den po odjezdu manžela. Nechal mi jeden z mobilů, který je určen pro rodinu. Má větší klávesnici, kterou mimo příjem hovoru nezvládám. Někdy ji zmáčknu malým tlakem prstu, tak opakuji. Tentokrát jsem využila situace, že přijel soused do domu v přestavbě. Věděla jsem, že šlo o SMS zprávu. Žel, tu bych nepřečetla. Všichni vědí, že mně mohou volat, ale nejlépe na pevnou linku. Měla jsem starost, zda byla zpráva tak důležitá, že bych něco mohla zanedbat. Manžel měl pro úřady a další instituce svůj mobil. Byla to zpráva o zaplacení účtu mobilu, platba je zadaná automaticky. Mladý soused mne potěšil. Zůstala jsem v klidu.

Další den zvonil mobilní telefon. Žel asi nedopatřením jsem sjela prsten vedle. To jsem měla děs v očích, protože se objevil text, který pro můj zrak je nečitelný, ani s nejlepší lupou. Vítr dul jako na Sibiři. Oblekla jsem si bundu a hledala jsem, kdo je ze sousedů doma. Do třetice jsem měla štěstí. Co kdyby běžela platba za nějakou službu? Vyplašila jsem souseda, právě před chvílí se vrátili ze Zlína a už u něj seděl návštěvník. Manželka otevřela okno a zavolala muže. Řekla jsem, co jsem provedla. Dala jsem se do vysvětlování. „Prosím tě, Jardo, SOS“. Začal se smát a ptal se: „co jsi zase provedla“? Kajícně jsem vysvětlovala, že jsem v technice málo použitelná. „Měla jsem hovor, zmáčkla jsem na správné tlačítko, jenže mi asi sklouzl prst a objevil se text. Ale tak malým písmem, nemám šanci jej přečíst“! Mrkl na telefon, zaváhal. „No jo, tak takový jsem ještě neměl. Mrknul na tex a četl: nelze připojit k internetu“. To mně nahnalo hrůzu a hlavou se mi honila myšlenka. Co kdyby se odpočítávaly peníze? Jarda zprávu odstranil a ujistil mne, že se nic nepočítá. Jenže trochu tápal, jak mobil nastavit. Má „odborná odpověď“ zněla: „Honza tam nastavil na tapetu nějaký barevný obrázek, hodiny, datum a čárky, na kterých mám hlídat, abych včas dobíjela“. Debata „na úrovni„ skončila. Pokusy s hledáním, jak má vypadat „obrázek“ začaly. Po chvíli k mé spokojenosti se objevil. Co se ozve zvuk mobilu, dávám si pozor, abych zase něco neprovedla. Zvuk se od včerejška ozývá. Trvalo mi, než jsem vyluštila asi až po šesté, proč stále vyzvání. Použila jsem všechny mé dostupné pomůcky k přečtení. Nakonec jsem dala dohromady. Stojí tam otázka, zda má přeinstalovat data a čas. Ještě, že netuší, co za exot luští nabídku. Potěšila jsem manžela, co má přes padesát let vedle sebe. Uklidnil mne, že to mám nechat tak. I když to nevysloví, umím číst myšlenky. Jako většina žen po dlouhém soužití. Vysvětlil mi, že je tam někde ano a na to mohu kliknout. To se mu řekne, když ano nenajdu. Dnes zase zpráva, totéž. Lupou jsem svítila na tex, ale ano jsem nenašla. To je dobře, protože netuším, co bych zase mohla způsobit. Jak a čím mám kliknout, na to se ani debilně neptám. Kdo bude chtít se domluvit, má šanci přes internet. Počítač mám pěkně, v tomto smyslu vybavený. Vše, co je psáno mi čte. Sice nynější ženský hlas „robotky“ některá písmena občas „šumluje, nebo jména s J čte Ž. Z mého muže Jana je záhy Žan“. Občas mně pobaví, že tápu, co to četla ta neviditelná víla.

Mohla bych si koupit, za několik tisíc, mobilní telefon pro slabozraké a nevidomé. Na klávesnici bych si vyhmátla velká písmena, je mluvící. Odmítám, když máme doma dva, stačí pro nutné účely. U pevné linky mám komfort, navíc pohodlí. A také různé výhody za paušál.

Aby toho nebylo málo, do třetice bývá norma. Toto překvapení na mne čekalo do neděle. Chystala jsem se na sprchování. Vždy si dávám věci na stejné místo. Hlavně se mi občas stane, že odložím brýle někam jinam, když jsem nečekaně vyrušená. Po sprchování jsem usedla, že si poslechnu, co je v televizi. Abych byla co nejblíže velké TV obrazovky, obyčejně sedím na židli k počítači. Těšila jsem se na Poštu pro tebe. Dosednu na židli a nevzala jsem si brýle. Jakmile jsem vstala, ještě napůl oblečená a „nedosušená“ měla jsem divný pocit. Protože brýle si pamatují mnoho let. Obdržela jsem je krátce po „sametové revoluci“. Od té doby na „čtení“ s přídavnými optickými pomůckami mi slouží dodnes. Není na nich ani škrábaneček. Něco jsem přisedla, co se zabořilo do měkké podložky. Zvednu své pozadí a ejhle, brýle. Ještě, že brýle se silnými skly měly i silný, ne zrovna efektní rám. Bylo to veliké štěstí. Nasadila jsem si je, ale na obrazovce jsem nic nepoznala. Byla jen trochu zkřivená pravá „nožka“. V žádném případě se tlakem ani nepohnula. Nečekaně jsem ucítila, že se mi něco přilepilo při sedu na stehno. Opět jsem vstala a to něco spadlo. Šmátrala jsem po koberci. Nález mne překvapil. Bylo to sklíčko, s mnoha dioptriemi, pro pravé oko. Proto na druhém oku bylo vše šejdrem a pravé mne iritovalo. Zkoušela jsem sklo zasadit do rámku. Nedařilo se. Problém jsem se snažila řešit. Vsadit do rámku sklo, i když mírně zakřiveného. Nedařilo se vsadit. Koumala jsem, co s tím? Riskla jsem ne zrovna ideální nápad. Jak to znáte, „tonoucí se i stébla chytá“. Plynové wafky hřály. Položila jsem vysklený rámek na radiátor, v domnění, že se mi podaří sklíčko vsadit. Povedlo se napůl. Dokonce drželo. V dolní části trochu vyčnívalo ven. Hlavně, že osa není vychýlená. Mám totiž cylindrická skla. Budu se muset s někým dostat k optikovi, snad sklo ještě ukotví. Nerada bych se se starými brýlemi loučila. Nosím je většinou doma. Jsem z generace, která umí šetřit. A to ne jen u sebe, ale i státu. Jak to tak „vidím“ co si mnozí budou o mně myslet? Nejsem krkoun, ani chamtivec. Tím tuplem ani politik, který se ze státních peněz zajišťuje do budoucna. Taková jsem já. Říkali o mně často, že jsem tak moudrá a hodná, až jsem hloupá. Nikdy mne tato slova neurazila. Horší, kdyby mne častovali jinak.

Marta Štablová 27. 10. 2014

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑