Vernisáž v Odrách

Marta Štablová 31. 10. 2014

Vernisáž v Odrách



V pátek 3. června 2005 byla zahájena výstava pana Vladimíra KYŠÁKA, který konečně ve svých blížících se osmdesáti osmých narozenin odhalil své nitro před zraky svých spoluobčanů. Výstavu v krátkosti zahájil autorův syn Viktor, a poté ing. Petr Šustek. Ti, kteří přišli, nelitovali. Účast postrádala představitele města, kteří by určitě potěšili autora a tím zároveň projevili úctu k člověku, který je obyvatelem Oder od roku 1947. O jeho zásluhách jsme získali informace z pozvánky na výstavu. Troufnu si říci, že ti, co přišli, nebyli snobové. Ale opravdu lidé, kterým leží na srdci krása a láska k umění a také k městu. Složení hostů se pohybovalo spíš od střední a starší populace. Ale ani mladí nepochybovali o hloubce umělcova umění. O to vyzněly úvahy o jeho dílech srdečněji. Myslím si, že slova, kterými účastníci hodnotili krásu obrazů, hovoří samy.
„ Chodím na vernisáže, pokud jsem ve městě, ale to, co vidím dnes, to tu ještě nebylo.“ Je to výrok člověka, který dokumentuje dění ve městě pro další generace už z profesního hlediska. Rovněž krásné hodnocení bylo paní, která se vyjádřila:
„ takovou krásu jsem ještě neviděla, připomíná mi Odry, které už nejsou. Tato místa jsem znala důkladně, když jsme s manželem chodili na procházky. To tady moc chybělo, je to krása a zadarmo. My staří důchodci nemáme tolik peněz na divadla, tak té kultury si ani pro své choroby moc neužijeme. Škoda, že se toho nedožila paní Kyšáková.“ Superlativy se debata jen hemžila a diskutovali jsme mezi sebou. Pan Kyšák byl potěšen upřímným zájmem spoluobčanů, kteří jej nenechali na chvíli v klidu. V paměti jsme hledali místa, která už doznala změny. Autor byl ochoten jít se mnou ke každému obrazu, kterých vystavuje 25. Jsou to velká plátna a několik menších, která představují především krajinomalby, zátiší, také autoportrét. U každého obrazu měl se mnou trpělivost postát a povyprávět podrobnosti z míst, která mi byla důvěrně známá, ne jen v Odrách.
Ač mám jen zbytky zraku, vidím barvy a obrysy. Věřte, že to stačí k tomu, abyste vnímali, krásu barev, které vypovídají o pocitech autora v době, kdy díla tvořil. Sluncem, něhou a dovedností, kterou jak se mi svěřil, zdědil po staříčkovi.
Kdo miluje život, krásu a umí si udělat radost zážitkem, je šťastný člověk. Tento den nám výjimečně poskytl tolik slunce na obloze, jako na plátnech umělcově.

Zároveň děkuji všem, kteří se na výstavě podílejí, protože tímto činem, že byla vůbec galerie otevřená, dělají velkou radost těm, kteří nemají možnost za krásami, z jakéhokoliv důvodu jezdit a jsou tak laskaví, že poskytnou i židle k sezení. Snad se „prolomí ledy“ a cestu do galerie najde i omladina a možná, že i od ní brzy něco výtvarného uvidíme.


Marta Štablová 3. 6. 2005

Foto 90

Diskutujte nad tématem tohoto článku

Příspěvky diskuse

Diskuzní formulář s foto

Nahrát soubory ke stažení



Partneři a sponzoři

Slezská diakonie Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR A - FORUM CS Age Management o.s. eBRÁNA

© 2017, ŠEDESÁTKA, o.p.s. – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑